Archive for the ‘Události’ Category

Zestátnění penzijních fondů a daň z vkladů 15 až 25% – šok na Kypru pokračuje

Sobota, Březen 23rd, 2013

image23Kyperští poslanci v sobotu pokračují v jednaní o zákonech, které mají odvrátit státní bankrot, jenž zemi aktuálně hrozí. V pátek pozdě večer přijali devět zákonů včetně zestátnění penzijních fondů. Zatím nerozhodli o zdanění vkladů nad sto tisíc eur, jimž by získali 5,8 miliardy eur, kterými je podmíněna desetimiliardová půjčka. Unikly informace, že daň by měla činit 15 až 25 procent.

V pátek pozdě večer poslanci schválili devět zákonů, týkajících se tří oblastí – vytvoření fondu solidarity, restrukturalizace bank a dohledu nad pohybem kapitálu. Základem fondu solidarity jsou právě zestátněné penzijní fondy a další státní majetek včetně případných budoucích příjmů z těžby plynu. V něm shromážděný majetek poslouží jako garance pro vydávané nouzové dluhopisy. Zestátnění fondů kritizovalo Německo.[celá zpráva]

Zákon o restrukturalizaci bankovního sektoru má hlavně řešit pomoc krachující bance Laiki. Banky v potížích se rozdělí, oddělí se od nich zdravé části.

Zákon umožňující dohled na pohybem kapitálu má zabránit jeho přesunu do zahraničí, aby jeho vlastníci unikli jeho zdanění. O zdanění vkladů zatím poslanci nehlasovali, ale podle zpráv, které se objevovala v pátek, by mohlo jít o 15-25procentní zdanění vkladů nad 100 000 eur.

Kypr potřebuje vlastními silami nashromáždit 5,8 miliardyeur (téměř 150 miliard Kč), aby si zajistil finanční pomoc 10 miliard eur od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu.Plán už jednou parlamnet odmítl.[celá zpráva] Pomoc jidne se však Kypru nepodařilo najít.  [celá zpráva]

Evropská centrální banka dala Kypru nůž na krk, pokud do pondělí nepřijme podmínky půjčky, odstřihne kyperské banky od nouzové pomoci a dojdou jim peníze. [celá zpráva]

Kyperský prezident Nikos Anastasiadis dnes míří doBruselu, aby s upraveným záchranným plánem seznámil možné budoucí věřitele eurozónu a Mezinárodní měnový fond. Jejich představitelé mají o kyperské krizi jednat den poté.

Zdroj: http://www.novinky.cz/ekonomika/296912-kypr-pod-tlakem-zestatnil-penzijni-fondy.html

Znepokojení Kypřané sedí doma, jako by byla válka

Stačilo pár dní, aby kreditní karty takříkajíc vyšly z módy. Teď je totiž nechce skoro nikdo přijímat a Kypřané žijí hlavně z té trochy hotovosti, kterou se jim podaří vylovit z bankomatů. Fronty před nimi jsou ovšem asi největším oživením ztichlých ulic měst.

„Včera jsem čekala u bankomatu tři hodiny, abych dostala 150 eur a mohla koupit mléko a jídlo pro sebe a své dvě děti. Lidi jinak zůstávají doma, jako bychom byli ve válce,“ popsala atmosféru stanici Euronews dvaatřicetiletá Elena Christodouluová.

Osmdesátiletá Chystalla Constantinuová ze vsi nedaleko Nikosie je neobvyklou situací naprosto otřesena. „Vždycky jsem chodila pro peníze do banky. Ty jsou teď zavřené. Jak mám žít bez hotovosti?“ naříká. Takových jako ona je zejména ve starší generaci spousta. Pro paní Constantinuovou je aspoň dočasným řešením sousedská výpomoc: „Mám nějaké jídlo doma a tady ve vsi si ho vyměňujeme, abychom přežili.“

Petros Petrides, který studuje v Limassolu, už týden nechodí do školy. Nemá peníze na cestu. „Zůstávám doma, abych si nemusel půjčovat od rodičů. Ti nevědí, zda na konci měsíce vůbec dostanou plat,“ říká mladík, který je teď doma s rodiči a třemi bratry.

Mladý architekt Nick řekl, že zaměstnavatel jeho otce už požádal personál, aby nechodil do práce, protože neví, zda bude mít koncem týdne na výplatu. On sám se chystá emigrovat.

Hotovost vládne

Mnoho obchodů je zavřených, řada obchodníků vyhlásila bankrot. Ti, co ještě otevřeno mají, se bojí, že zkrachují do léta. „Lidi nemají peníze ani na jídlo. Nebudou utrácet na nic jiného. Kreditky nefungují, my je nemůžeme přijímat,“ řekl Ioannis Ioannou, majitel obchodu v centru Nikósie. Dodal, že i kdyby on sám kreditky přijímal, nepomůže mu to, protože jeho dodavatelé dnes požadují pouze hotovost.

Adamos Hadjiadamou ze sdružení zastupujícího supermarkety potvrzuje, že od soboty, kdy přišly zprávy o plánovaném zdanění vkladů, odmítá většina dodavatelů poskytovat zboží za bezhotovostní úhradu. Na obchodech i restauracích se stále víc objevují nápisy: „Pouze hotovost, prosím!“

„Když jsou banky zavřené, je to, jako bychom byli živé mrtvoly. Nemůžeme žádné peníze stahovat či ukládat ani platit dodavatelům,“ stýská si nikosijský květinář Stelios Stylianou.

Pracovník krachující banky Laiki Despo Pambaka jen tiše zuří: „Pokoušejí se nám vzít naše životy, naše peníze. Ani v roce 1974 za války s Turky nás neokradli o vklady. Nikdy jsem nečekal, že se to stane. Německo ukázalo pravou tvář. Nepřijmeme to.“ Po několika mnohahodinových stáních u bankomatů však možná i on změní názor.

 http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/296911-znepokojeni-kyprane-sedi-doma-jako-by-byla-valka.html

Kypr je mnohem větší průser než se píše a důsledky budou ohromující!

Úterý, Březen 19th, 2013
kapr a rusko

Kypr je mnohem větší průser než se píše a důsledky budou ohromující.

Cena zlata prolomila psychologickou úroveň 1600 dolarů za unci a drží se stále nad ní v důsledku bankovní krize na Kypru (více jsme psaliZDE). Globální akciové trhy reagovaly negativně na události na Kypru, kde se vláda a EU dohodly, že se zdaní vklady v bankách ve výši 10 % jako protiváha tomu, že Kypr dostane finanční výpomoc ve výši 10 miliard eur. Zdá se, že evropské špičky podcenili nákazu.

O čem se ale až tak nepíše je to, že skutečným terčem tohoto bankovního přepadení ze strany bankéřů jsou Rusové a Rusko samotné. Kypr je nebo byl daňovým rájem pro podnikatele a spousty obchodních podniků. A ti na to právě doplatí nejvíce, protože 10% z celkových vkladů bude pro ně představovat slušný ranec.

Centrální banka Kypru ani sama neví, jaké objemy peněz mají Rusové v kyperských bankách uloženy, protože je to drženo v tajnosti na příkaz Rusů. Je to tajemství bankovního systému nastaveného pro Rusy, Rusy a MMF si ukrojil velké sousto z tohoto slona.

Je logické, že teď nikdo nebude chtít držet peníze na Kypru a v kterékoliv jiné evropské bance, zvláště pak v zemích s velkými finančními potíži jako je Řecko, Portugalsko, Španělsko a dokonce i Itálie a Francie. Všeho schopní představitelé uvrhli negativní precedens na bankovní systém, který se již delší dobu potýká s chabou důvěrou lidí a tímto ho pohřbili úplně.

Zároveň si můžeme být jisti, že Rusko tento krok neponechá jen tak bez odezvy, jelikož se dotklo celé jejich elity a hrdí Rusové mají tak otevřenou cestu k tomu, aby se přesunuli se vším do zlata a tedy ještě více se přiblížili k finančním záměrům Číny a postupně převzali celosvětový vliv nad měnovým systémem prostřednictvím právě zlata.

Proč z toho bude těžit zlato? Zlato jasně dokazuje, že je penězi číslo jedna, které navíc vlády nemohou devalvovat nebo přímo ukrást, tak jako vklady v bankách.

Reakce Ruska bude jednoznačně směřovat k zlatu a k dalším nákupům ze strany Ruské centrální banky, kam před pár dny prezident Putin dosadil do jejího čela ženu, mimo jiné svoji prvou ruku a bývalou poradkyni. Rozhořčení Rusové mají tak dveře otevřeny pro pokračování v jejich programu nákupu zlata a plné právo v zanevření na západní bankovní systém, kterému by mohli svěřit své peníze. V těchto dnech jsou hlavní hnací silou oni.

To, co se přihodilo na Kypru by mělo otevřít oči i těm dosud největším ignorantům, aby procitli a uvědomili si, v jakém světě žijeme, abychom nedovolili, aby nás dál okrádali v přímém přenosu před našimi zraky a ještě k tomu o víkendu, kdy s tím nic nezmůžeme a pak jednoduše vyhlásili bankovní prázdniny, abychom nemohli ke svým prostředkům. Jak je vůbec možné, že stát sáhne po penězích svých vlastních obyvatel? To, co se přihodilo na Kypru je doslova mezníkem v historii a novým milníkem v celé historii trhu se zlatem. Znamená to tedy, že zlato poměrně rychle zamíří zpět ke svým novým maximům.

Tento smutný případ by nám měl být příkladem toho, že pokud se stát dostane do situace, že nemá na další fungování, nezastaví se  před ničím…

http://www.mowapay.cz/co-se-skryva-za-oponou

Zlato je u konce – stejně jako v roce 1976

Pondělí, Březen 11th, 2013
gold bugs

Goldman Sachs snížila odhad vývoje ceny zlata a říká, že zlato je na cestě k 1.200 USD za unci. Credit Suisse a UBS jsou také medvědí ve svých předpovědích. Citigroup říká, že býčí trend zlata je u konce.

Takže podle všeho je čas to zabalit, že?

Ne tak rychle! Jak jsme se přesvědčili už dříve tyto typy predikcí od těchto analytiků se konzistentně mýlí v tomto býčím cyklu. Dalším důvodem, proč nesouhlasit s těmito predikcemi je historie – tento film jsme už jednou viděli. Uprostřed jednoho z největších býčích trendů zlata v novodobé historii – ten, který vyvrcholil v roce 1980 – zlato zaznamenalo 20 měsíční jednosměrný pokles.  Pokaždé, když se zdálo, že se cena stabilizuje, propadlo znovu. Od 30. prosince 1974 do 25. srpna 1976 zlato propadlo o neuvěřitelných 47 %.

Rok 1976 musel být těžký pro investory do zlata. Cena klesala již celý rok a potápěla se čím dál víc. Vzhledem k tomu, že je to podobné tomu, co zažíváme dnes, bylo by dobré podívat se, co říkali experti poté, co se situace obrátila.

Společnost Casey Research provedla tedy průzkum publikací z té doby – což byl jistě úkol nelehký, jelikož data nebyla ještě v digitální podobě – ale jejich výsledek by vás patrně mohl zajímat.

Kontext pro tento rok je, že MMF měl tři hlavní aukce zlata od června do září a vložil spoustu zlata na trh. Jak USA, tak Sovětský svaz prodávaly své zlato v té době. Nebylo žádným tajemstvím, že USA se snažily odstranit zlato z měnového systému; přímá směnitelnost dolaru ku zlatu skončila 15. srpna 1971.

Veřejná prohlášení, uvedená níže, pocházejí všechny z roku 1976. Nemusí být všechny nutně medvědí, ale jsou tam zařazeny z důvodu kontextu, aby jste si udělali obrázek o tom, co se dělo v té době, zejména pokud šlo o náladu na trhu se zlatem. Myslím, že mnohé z nich vám budou velmi povědomá.

Pro lepší ilustraci jsou jednotlivé komentáře přiřazeny k ceně zlata z té doby. Mějte na paměti, že cena zlata dosáhla svého dna 25. srpna a pak tři a půl roku strmě stoupala – 721 %…

1. “V tuto chvíli se zdá, že je party u konce.” New York Times, 26. března

2. “Ačkoliv mu drahé kovy přinesly štěstí, tak pan Larry Heim nebyl více býčí v predikcích cen zlata. Přesvědčoval své klienty, aby převedli své penéze do státních pokladničních poukázek.” New York Times, 26. března

Larry Heim odstartoval investiční poradenství do zlata v Portlandu (Oregon) na počátku sedmdesátých let. Jeho komentář však připomíná mnohé dnešní komentáře, které se snaží zesměšnit případně napadnout investory do zlata.

3. Obchodník v Curychu: “Je to výprodej trhu. Nikdo nekupuje zlato.” New York Times, 20. července

Ukázalo se, že na trhu byl neuvěřitelný počet kupujících – ale jen ti, kteří měli dostatek odvahy nakoupit více kovu při poklesech ceny před tím než ceny poklesly ještě víc.

4. “Přestože se cena zlata vrátila na 111 USD za unci do konce týdne, tak nebyla dostačující pro obchodníky, kteří ještě před nedávnem odhadovali cenu zlata ve výši 300 USD nebo i více.” Časopis Time, 2. srpna

Tzv. „Gold Bugs“ měli nakonec pravdu, zlato dosáhlo 300 USD za unci téměř o tři roky později – 170% nárůst.

5. “Ekonomické podmínky, které spustily zlatý boom v roce 1973 – 1974 z velké části pominuly. Dolar je stabilní, celosvětová míra inflace se snížila a obecná panika z ropné krize polevila. Veškerá nedůvěra z papírových peněz, která přiměla mnoho spekulantů přesunout své prostředky do zlata, by měla být pryč.” Časopis Time, 2. srpna

Tento pohled se ukázal později jako velmi krátkozraký. A nepřipomíná vám to podobné výroky dnešních “expertů”, kteří tvrdí, že důvody pro nákup zlata jsou pryč?

6. “Moje osobní předpověď je, že zlato půjde pod 100 USD s delším zaváháním na této úrovni.” Pan Heim, New York Times, 19. srpna

Ano, jedná se o stejného gentlemana jako v příspěvku č. 2. Zajímalo by nás, kolik z jeho klientů mu zůstalo věrných ještě o pár let později.

7. Pan LaLoggia: “Z ekonomického pohledu nenasvědčuje nic tomu, že by se cena zlata měla vrátit zpět nad obrovský pokles, který utrpěla. Takovou ztrátu není možné tak rychle umazat. Vyhněte se zlatu a zlatým akciím.” New York Times, 19. srpna

Jak sami můžete vidět v grafu, zlato během několika dnů dosáhlo dna! Berte v potaz technické analytiky.

8. Citibank: “Zlato bylo zajištěním proti inflaci na počátku sedmdesátých let. Ale nyní jsou peníze ochranou proti ceně zlata.” New York Times, 29. srpna

Wow, dělali si srandu? To nám připomíná přihlouplé zprávy, které byly publikovány v roce 2011, že nemáme investovat do zlata, protože není ničím kryté.

9. “Legalizace nákupu zlata pro soukromé obchodníky v USA byla povolena na konci roku 1974, nikdy se však nezrealizoval v takovém měřítku. Pokud byli Gold Bugs poraženi, tak vítězství přísluší dolaru.” New York Times, 29. srpna

Kupní síla dolaru klesla o 80 % od té doby, co byl dolar prohlášen za vítěze.

10. “Někteří experti s dobrými ohlasy při obchodování se zlatem prohlásili, že je ještě příliš brzy na nákup kovu.” New York Times, 12. září

Příliš špatné; mohli si polepšit.

11. “Největší brookerský dům na Wall Street poté, co opovrhoval investicemi do zlata během období 1960 – 1970, vstoupil na trh.” New York Times, 12. září

Bez komentáře.

12. “Věřím, že cena zlata míří pod 100 USD za unci. Kdo tam chce dát teď své peníze?” Lawrence Helm, New York Times, 12. září

Cena zlata dosáhla dna dva týdny před tím, takže načasování tohoto komentáře nemohlo být snad horší.

13. Elliot Janeway: “Každý argument podkopávající vaši důvěru v zlato a zahrávání si s penězi je dvojnásobkem pro stříbro: stříbro předčí zlato!” New York Times, 21. listopadu

Ode dne jeho komentáře do doby, kdy stříbro dosáhlo svého vrcholu 50 USD za unci – stříbro vzrostlo o 1055 %!

14. “Pan Holt uznává, že v roce 1974 intenzivní spekulace způsobily, že se cena zlata dostala příliš vysoko sama.” New York Times, 19. prosince

Nuže, shledáváte určité podobenství v komentářích tenkrát a dnes? Ano, byla to těžká doba pro investory, ale je víc než zřejmé, že ti, kteří se dívali pouze na cenu a ignorovali předpoklady pro investici, tak tvrdě narazili. Investoři, kteří se řídili těmito komentáři, přišli o jednu z největších příležitostí pro zisk v jejich životě.

Je nějaký rozdíl v tom, co se dělo tenkrát a co se odehrává dnes? Není! Stejné obavy, strach a zmatek zažili investoři při býčím trendu tenkrát a prožíváme ho i dnes. Mějte na paměti, že uvedené komentáře jsou vybrané pouze ze dvou publikací, že existuje nepochybně mnoho dalších podobných výroků z tohoto období.

A jaké z toho plyne tedy poučení? Trpělivost růže přináší a utěšuje každou tíž! Tenkrát trvalo celé tři roky a sedm měsíců než se cena zlata vrátila nad maxima z roku 1974 a dalších 18 měsíců trvalo než dosáhla svého vrcholu 850 USD za unci. Dnešní ekvivalent by byl pokles ceny zlata až do června letošního roku a návrat k dosavadnímu maximu 1921 USD do dubna 2015. A pak růst až k 6227 USD do listopadu 2016. Můžete čekat tak dlouho na čtyřnásobný návrat?

Tento přehled historie nám dává jistotu, že naše investice do zlata je na správné cestě. A je jen na vás, co si vaše děti nebo vnoučata přečtou za několik desetiletí.

Například: “Kupte zlato. Bude mnohem výš.” Jeff Clark, Casey Research, 4. března 2013.

Zdroj: Casey Research , Mowapay

G20 se chce vyhnout měnové válce. Nemožné, jelikož v ní už dávno jsme

Pondělí, Březen 11th, 2013
G20

Představitelé zemí skupiny G20 slíbili, že nebudou podporovat svou konkurenceschopnost devalvacemi domácích měn a vyhnou se tak měnové válce. Na summitu v Moskvě se také řešila oslabená japonská měna, ministr financí Taro Asó slíbil udělat maximum pro zlepšení rozpočtové situace ve své zemi.

Ministři financí a guvernéři centrálních bank zemí skupiny G20 v sobotu slíbili, že se vyhnou tzv. měnové válce a nebudou podporovat svou konkurenceschopnost devalvacemi domácích měn. Odložili rovněž plány na stanovení nových cílů pro snižování státních dluhů. Podle agentury Reuters tak naznačili obavy o křehký stav světové ekonomiky.

Představitelé G20, která sdružuje největší ekonomiky světa, se v závěrečném komuniké ze zasedání v Moskvě vyhnuli přímé kritice Japonska, jehož měna v důsledku uvolněné měnové politiky prudce oslabila. Ekonomiku nyní prostřednictvím uvolňování měnové politiky podporují také další země, včetně Spojených států.

Představitelé G20 slíbili, že se budou snažit omezit dopady uvolněných měnových politik na sousední země. Měnová politika by podle nich měla být zaměřena pouze na cenovou stabilitu a hospodářský růst. Kanadský ministr financí Jim Flaherty nicméně upozornil, že je těžké posoudit, zda je cílem politiky některé země oslabení její měny.

“Všichni jsme se shodli na tom, že odmítáme vstoupit do jakékoli měnové války,” uvedl francouzský ministr financí Pierre Moscovici. Mezinárodní měnový fond (MMF) již dříve upozornil, že slova o měnové válce, která v posledních dnech zaznívají z úst představitelů některých zemí, jsou nadnesená.

G20 v komuniké upozornila, že hrozby pro světovou ekonomiku sice klesají, ale hospodářský růst zůstává příliš slabý a nezaměstnanost vysoká. “Je zapotřebí pokračovat ve snahách o vybudování silnější hospodářské a měnové unie v eurozóně a o vyřešení nejistot souvisejících s rozpočtovou situací ve Spojených státech a Japonsku,” dodala.

Zdroj: Reuters, G20

Závěrečné hodnocení v originálním znění: Сommunique of Finance Ministers and Central Bank Governors, Moscow

* * *

Počátek měnových válek se dá připisovat tažením amerického Fedu, který vlastně vyvolal reakci u Číny, rozhodnutí mezi inflací a silnější měnou tenkrát vyhrála posílená měna, ale to byl jen začátek.

Cíl je pro všechny státy naprosto jasný, získat výhodu v exportu. Oslabení měny napomáhá posílit export, kvůli levnějším produktům (levnější pracovní síla značí levnější náklady na výrobu, nakupovaní za silnější měnu). Vyspělé ekonomiky si tak chtějí ukrojit růst pro sebe a podpořit zaměstnanost, ale je to správné? Každá akce vyvolává reakci, když k tomu připočteme, že stát, který neoslabuje měnu, musí čelit opačným silám, tak se rozhodně nemůžeme bavit o poklidném konfliktu.

Rozvojové státy hrají v těchto válkách také svoji roli, velmi nelichotivou a jen těžko záviděníhodnou. Cesta z  rozvojové země k té rozvinuté není jen v patřičné úrovni života obyvatel, ale také v její udržitelnosti. Levná pracovní síla a slabá měna, která tuto cestu lemuje je však spekulací velkých a bezohledných států postupně upírána, proto tyto státy budou čelit těžkým a nevyhnutelným rozhodnutím, ale to bude stále nic v porovnání s těmi, co tady hrají hlavní role.

 Mowapay

BoE zvažuje záporný úrok

Pondělí, Březen 11th, 2013
negativ

Britská centrální banka zvažuje záporný úrok aneb jak ještě víc a rychleji připravit střadatele a fondy o jejich naspořené peníze. Nyní má britská centrální banka už čtyři roky rekordně nízký úrok 0,5 procenta. Záporný úrok by znamenal, že by komerční banky musely centrální bance platit za to, že u ní mají uložené peníze.

“Byla by to výjimečná věc, která se musí důkladně promyslet,“ řekl Paul Tucker (zástupce guvernéra Bank of England) při svém vystoupení v parlamentním finančním výboru. Podle něj jde o jednu z alternativních myšlenek k posílení ekonomiky. “Budeme zkoumat, zda nám něco brání zavést záporné úrokové sazby.”

A co střadatelé? Jaký bude mít zavedení záporného úroku dopad na střadatele, kteří mají své úspory v bankách a od propuknutí finanční krize už na vlastní kůži pocítili snížení příjmů z úroků ze svých vkladů? Drtivý!

Ačkoli několik dalších centrálních bank experimentovalo s negativními úrokovými sazbami v posledních letech – zejména Švédsko a Dánsko – toto je poprvé, kdy se touto myšlenkou začala zaobírat konzervativní Anglie.

V Anglii je situace zcela odlišná od dvou výše jmenovaných zemí – úrokové sazby jsou už tak rekordně nízké a navíc BoE přistoupila také k takzvanému kvantitativnímu uvolňování, což v praxi znamená napumpování 375 miliard liber (zhruba 1,1 biliónu korun) do ekonomiky.

O oživení ekonomiky, které si slibuje od tohoto jinak zoufalého činu, si může nechat jenom zdát, protože ve Velké Británii je v posledních letech extrémně uvolněná měnová politika, která zatím nevede k udržitelnému ekonomickému oživení a naopak způsobuje vyšší inflaci. A v případě záporných úrokových sazeb by se tak ještě víc přiložilo pod kotlem, což by mimo jiné znamenalo rozbouřený dav v ulicích.

Zdroj: BBC, Telegraph, Mowapay

Připravuje se Čína na zavedení zlatého standardu typu Bretton Woods II?

Pondělí, Březen 11th, 2013

S pokračující volatilitou na trhu s drahými kovy vyvstává polemika nad tím, zda se náhodou Čína nepřipravuje na zavedení zlatého standardu typu Bretton Woods II.

K tématu se vyjadřuje Stephen Leeb (americký ekonom a spisovatel): “Přesun moci a zlata se bude dít směrem ze západu na východ. Čína mohla nakoupit neuvěřitelných 1500 tun zlata za loňský rok. Stejně tak se zvyšuje její hospodářský růst. A co je skutečně ohromující je, jak moc yuan posílil z hlediska mezinárodních transakcí.”

“Použití yunu v mezinárodních transakcí se zvýšilo o neuvěřitelných 170 % ročně.”

“Posilující yuan, zvýšený nákup zlata, co jiného čekat od Číny než plán, jak převzít kontrolu nad měnovým systémem…”

Míříme k dalšímu Bretton Woods? Pro měny je dlouhodobě neudržitelné, aby neustále ztrácely svou kupní sílu, zatímco střední příjmy – zejména v USA, budou i nadále klesat na západě.

V určitém okamžiku bude muset dojít na změnu. A může to být právě Čína, která řekne, že je na čase zavést určitý druh zlatého standardu typu Bretton Woods II.

Klasický zlatý standard byl zrušen během Velké hospodářské krize a následné války a národy chtěly nový měnový standard. V té době měly USA 20.000 tun zlata. Takže po další světové válce vítězné mocnosti včele s USA zavedly Bretton Woods a založily zlatý standard a celosvětovou dominanci amerického dolaru.

Zlatý standard fungoval docela dobře, dokud se výdaje USA nevymkly kontrole v období pozdních šedesátých a začátkem sedmdesátých let. Jinak od konce druhé světové války až do počátku sedmdesátých let ekonomika USA zažívala opravdu “zlaté dny”.

Bretton Woods II by se mohl odehrát v podobném scénáři, ale s tím rozdílem, že Čína bude hrát roli Spojených států. Tedy, že novým králem tohoto světového řádu bude pravděpodobně Čína.

Je víc než jisté, že Čína má mnohem více zlatých rezerv než se oficiálně uvádí a je jen otázkou času, kdy zveřejní, že má přes 10.000 tun zlata. Zrovna tak si můžeme být jisti, že USA nemají 8.000 tun zlata, jak se uvádí dle statistik MMF. Existují pochyby, které dost přesvědčivě poukazují na to, že USA nemají své zlato a ani zlato zemí, které ho mají u nich uskladněno. Proč by jinak trvalo 7 let převést 300 tun zlata do Německa?

Takže skutečně to, kam míříme, povede k novému zlatému standardu. Leeb je přesvědčen, že otázkou je, kdy se to stane, nikoliv, zda se to stane.

Zdroj: King World News, Mowapay

Globální ekonomika je stále na bodu mrazu

Pondělí, Březen 11th, 2013
stuck

Zprávy o globální ekonomice nejsou dobré. Proč tomu tak je? Světoví politici se zaměřují na špatné věci.

Výsledek italských voleb dal jasně najevo nechuť voličů proti dalším úsporným opatřením předchozí vlády, ale nepodařilo se dosáhnout jiné alternativy. Výsledná nejistota udržuje italský trh vládních dluhopisů na tenkém ledě ohrožující již tak chabou ekonomiku eurozóny novou přívalovou vlnou finanční bouře.

Americká vláda se zapletla do boje s tzv. sekvestrací – automatické škrty ve výdajích a zvýšení daní, ale už několik týdnů je stále bez řešení. Celkové škrty ve vládních výdajích ve výši 85 miliard dolarů oživují riziko dvojí recese. Tyto škrty představují 0,5 % HDP a méně než 1/10 fiskálního deficitu Spojených států. Křehký stav americké ekonomiky je i po pětiletém období masivních stimulačních opatření a dysfunkčnímu politickému systému vystaven dalšímu tlaku.

Indie právě představila rozpočet, který zklamal trhy, protože ty doufaly v zásadní reformy. I když rozpočet slibuje nějaké snížení schodku s výhledem na dobrý růst, tak to neukazuje na vytvoření vlastní dynamiky růstu, protože současný, velký a stále přetrvávající schodek veřejných financí – kolem 1/10 HDP, způsobuje inflaci a vytlačuje investice.

Průmyslová výroba v Číně v lednu a únoru zaostala za očekáváním analytiků a zpomalila meziroční tempo růstu na 9,9 %. Pomaleji ale rostly i tržby v maloobchodě, což svědčí o tom, že se čínská ekonomika z nejslabšího růstu za posledních 13 let zotavuje hůř, než se předpokládalo. Země se bude muset připravit na řešení dalších problémů jako jsou reformy vlády a státních podniků, bude muset zvýšit transparentnost a stanovit zákonná pravidla.

Selhání politického vedené po celém světě se odráží na slabé globální ekonomice, a i když dochází k výměně stráží ve vedení, tak jde jen o výměnu tváří, ale způsob vedení a řešení problémů zůstává stejný. Tedy stejně špatný.

Současná generace vůdců si myslí, že řešení hospodářských potíží je dostatečná stimulace růstu. Bohužel ale pokud neodstraní přetrvávající problémy, tak nedosáhnou dostatečného růstového potenciálu, i když se stále snaží přilévat olej do ohně.

Je pravděpodobné, že současný globální růst kolem 2 %  zůstane i v nadcházejících letech. Ti, kteří doufají, že rostoucí vlnou stimulů vyřeší všechny problémy, tak se velmi pletou, naopak vystaví ekonomiku znovu krizi.

Bernankeho show

Vláda USA přijala jak na fiskální, tak monetární úrovni stimulační opatření od doby krize v roce 2008. Může si to do dovolit, protože dolar je světovou rezervní měnou. To dává prostor Fedu rozšířit nabídku peněz, aniž by si připouštěli nějakou ztrátu hodnoty dolaru. Hledají cestu nejmenšího odporu.

Stimulační strategie způsobuje a podněcuje spekulativní činnost. Akciový trh se nachází v blízkosti maxima a úvěrové rozpětí v blízkosti minima.

To je to, čeho chtěl Fed dosáhnout. Doufal, že se zvýší investice a tím se oživí růst. Bohužel, se tak nestalo, proto i nadále probíhá QE3 a QE4.

Rozvaha Fedu se od doby krize zčtyřnásobila k úrovni 3 bilionům dolarů. Je pravděpodobné, že se navýší o další bilion v tomto roce. Pak tu máme problém s automatickými škrty ve vládních výdajích. A s ohledem na odchod babyboomers do důchodu je víc než pravděpodobné, že trend ve výdajích bude naopak rostoucí.

Fed bude i nadále podporovat uvolněnou měnovou politiku a bude se dál držet kvantitativního uvolňování. Zkrátka, Bernanke bude tisknout, dokud neodejde z úřadu.

Další předseda Fedu se bude muset vypořádat se zmatky a problémy, které za sebou zanechává.

Vynucené šetření v eurozóně

Úsporná opatření spouští recesi, která zvyšuje deficit státního rozpočtu, což vyžaduje větší úsporná opatření. Neexistuje důvod domnívat se, že by se tento začarovaný kruh mohl zastavit v dohledné době. S ohromující mírou nezaměstnanosti a politickou nestabilitou se Evropa bude dál potýkat s rostoucími problémy.

Cílem úsporných opatření je snížit rozpočtový deficit, což ale funguje pouze za předpokladu, že to vede ke snížení nákladů a zvýšení konkurenceschopnosti.

Bohužel rozdíl v konkurenceschopnosti mezi severem a jihem je obrovský, možná až 30%. Nicméně, stejně jako v USA nejsou vyřešeny problémy, které by přispěly k dosažení stabilního a dostačujícího růstu. Takže, ač se politici snaží stabilizovat finance přes makro nástroje, tak se jim nedaří vytvořit dostatečný růst.

Takže když se země snaží zvyšovat poptávku prostřednictvím stimulů, odezva místní nabídky bude poměrně malá. Slabá odezva dělá stimuly neúčinné. To je důvod, proč masivní stimulační opatření v USA spíše vyvolávají na rozvíjejících se trzích bublinu než zvyšování zaměstnanosti doma.

Při současné globální ekonomice, může země zlepšit svou ekonomiku zvyšováním konkurenceschopnosti, nikoliv poptávky. Nejdůležitější prvky při kalkulaci konkurenceschopnosti jsou bydlení, zdravotní péče a vzdělání.

Monetární stimuly fungují jinak. Zvyšují inflaci právě v těchto odvětvích. Tradiční makro ekonomická politika vytváří jen malý přínos v krátkodobém horizontu a mnoho škod v dlouhodobém horizontu.

Hlavní překážkou pro růst v Evropě je nepružnost na trhu práce. A bez pružnosti je pravděpodobné, že trpí klesající produktivita.

Pět let od doby finanční krize se globální politika i nadále zaměřuje na špatné věci, které ji vzdalují od oživení a naopak vedou k podpoře dalších spekulací. Globální ekonomika je ve výsledku i nadále nestabilní.

Zdroj: Market Watch, Mowapay

Banky jsou příliš velké, aby mohly padnout…

Pondělí, Březen 11th, 2013

Není to tak dávno, kdy jsme publikovali článek o hrozícím nebezpečí příliš velkých bank pro globální ekonomiku: Stále příliš velké na bankrot a čím dál větší a dnes se k tomuto tématu vracíme znovu, jelikož se od té doby nic nezměnilo a hrozba narůstá o poznání víc vzhledem k současnému ekonomickému a politickému vývoji ve světě.

Největší banky jsou stále příliš velké a příliš nebezpečné pro globální ekonomiku. Jde o pět největších amerických bank mezi něž se řadí – JP Morgan Chase, Bank of America, Citigroup, Wells Fargo a Goldman Sachs – těchto pět bank má aktiva odpovídající 55% HDP USA. Ovládají americký finanční systém s více než 40% bankovních vkladů a aktiv.

A také tu jsou největší banky v ostatních vyspělých zemích, které jsou dominantní na svých trzích, což je důvod krize v eurozóně a stagnace v Japonsku.

Tyto velké instituce byly jádrem problému globální finanční krize v roce 2008, jsou odpovědné za většinu ztrát a to vše kvůli systémovému riziku. Jakmile se začaly hroutit, tak přijaly bilionovou finanční výpomoc, půjčky a další mimořádné podpory, aby se udržely na živu. Pomoc byla nutná, jak nám neustále spousta státníků opakuje, protože selhání největších bank by mělo katastrofální důsledky.

Po této výpomoci bankovní regulátoři, zákonodárci a veřejnost si slíbili, že “už nikdy znovu”. Orgány začaly navrhovat nová pravidla pro posílení bank a ujišťovaly se, že pokud se velká banka dostane do platební neschopnosti, tak zde bude rychlý způsob, jak ji z toho dostat bez toho, aniž by to poškodilo zbytek ekonomiky.

Nová pravidla jsou nezbytná, neboť pád Lehman Brothers v září 2008 ukázal, že běžný postup bankrotu nefunguje pro tak velké a navíc vzájemně propojené společnosti. Kolaps Lehman B. ukázal, že velké banky jsou složitě propojeny a pád jedné z nich bude smrtelný pro všechny ostatní.

Kolaps Lehman B. dal do pohybu vlnu dalších selhání, která přivedla globální ekonomiku na kolena během několika dnů. A ani o čtyři roky později se tato banka z tohoto selhání ještě nevzpamatovala.

Oficiální odpověď na “too big to fail” je v sepsání složitějších předpisů v oblasti finančních produktů –  nová pravidla, která by měla definovat “kapitál”, “riziko”,  “pákový efekt” a “majetkové obchodování” a tisíc dalších pojmů.

Cílem je přimět velké banky k internalizaci více společenských nákladů na jejich rizikového chování. Je to však možné? Tyto organizace jsou prostě moc velké na to, aby se daly regulovat a jsou příliš velké na to, aby se to mohlo ignorovat. Dokonce vidíme, že ani cesta neomezeného kvantitativního uvolňování, které nám centrální banky předvádí v čele s americkým Fedem a směle následované evrospkou ECB, anglickou BoE nebo japonskou BoJ nikam nevede. Je čas je rozdělit.

Zdroj: Market Watch, Gold Money, Mowapay