Archive for the ‘Rizika trhu’ Category

Zlato, policejní stát a více válek

Středa, Květen 8th, 2013
police

Dr. Paul Craig Roberts – bývalý asistent ministra financí – poskytl rozhovor pro King World News, ve kterém mimo jiné sdělil, že centrální plánovači jsou hybnou silou finančního systému vedoucí ho ke zhroucení se záminkou o posílení policejního státu a vytvoření více válek. Roberts se rozpovídal také o zlatě a probíhajících měnových válkách.

KWN: Když se podíváte na umělé potlačení ceny zlata a stříbra, kam to podle vás směřuje do budoucna? Co se stane?

Roberts: No, tak samozřejmě to půjde strmě nahoru. V současnosti se potýkáme se třemi velkými bublinami – máme akciovou bublinu, bublinu na trhu dluhopisů a bublinu na dolaru.

Pokud dojde k prudkému poklesu dolaru v jeho směnné hodnotě, tak dovozní ceny porostou. Ale příjmy lidí nerostou. Nebudou schopni držet krok s růstem cen a už dnes máme velký počet lidí (1 ze 6) závislých na potravinových lístcích…

Jen stěží se s tím vypořádají a co udělají, pokud se budou muset potýkat s prudkým nárůstem inflace? Začnou se bouřit…. Tento druh problému by měl být hlavním typem znepokojení pro všechny vlády na světě, namísto falešných tvrzení, že Sýrie použije chemické zbraně. Jinými slovy, jen chtějí jít do války. Chtějí více válek. Chtějí větší vliv v podobě policejního státu.

Není alternativy. V systému fiat měn není vhodnější měny, která by nahradila dolar. Vidíte sami, co se děje na druhém břehu s eurem. Opět je ve spárech centrálních plánovačů, kteří ho drží v problémech víc a víc. A Japonsko? Japonsko se nyní oddává tištění peněz mnohem rychleji než samotný Federální rezervní systém. Takže ani yen není alternativou. A čínská měna ještě není plně konvertibilní. Takže ještě nějaký čas budeme přihlížet postupnému znehodnocování všech měn než se přejde na nový systém.

Nyní je příležitost pochopit situaci a rozhodnout se, jak se proti tomu zabezpečit. Cena zlata a stříbra půjde rozhodně strmě nahoru. Cílem centrálních plánovačů je udržet lidi v nervozitě, proto ta hra s umělým stlačováním cen. Ale ti, co už pochopili systém nekrytých měn a prokoukli uvolněnou měnovou politiku centrálních bank, se nedají odradit a drží se fyzického trhu.

Zdroj: King World News

Před několika měsíci si německá Bundesbank vyžádala přesun svého zlata ze zahraničí (z USA, z Londýna a Paříže) z bezpečnostních důvodů. A jak zareagoval Fed? Ani ne polovinu drženého německého zlata budou postupně uvolňovat po dobu deseti let. Prosím? Deset let? Proč to bude trvat tak dlouho? V dnešní době přece nemůže být problém převézt něco takového.

Nedošlo k žádnému vysvětlení, proč to bude trvat tak dlouho. To samozřejmě vyvolalo řadu nezodpovězených otázek. Má vůbec Fed ještě zlato u sebe? Nicméně, i když se Německo rozhodlo nebýt více agresivnější v získání svého zlata, tak to neznamená, že byla tato situace vyřešena. Ve skutečnosti jen přispěla jako další podnět k tomu, že skutečně ve Fort Knox žádné zlato není a aby předali alespoň nějakou část, tak stlačili cenu, aby mohli výhodněji nakoupit.

Bývalý kongresman Ron Paul několikrát vyzval Fed k auditu zlata, ale bezvýsledně.

Krok Bundesbank přiměl i ostatní centrální banky, aby převezly své zlato do svých zemích jako to udělala např. Venezuela a zažádalo o to i Mexiko a další centrální banky pokračují v nákupu drahých kovů vzhledem k tomu kolik se tiskne peněz a pokračující nejistotě v globální ekonomice.

Faber: Kypr se bude opakovat všude. Bohatí se nikde neschovají. Budou rádi, že nepřijdou o život…

Sobota, Duben 6th, 2013

Rostoucí příjmová nerovnost mezi lidmi nakonec povede k tomu, že bohatí se nebudou mít kam schovat a události podobné těm, které se nedávno odehrály na Kypru, se budou opakovat v dalších zemích po celém světě, včetně rozvinutých ekonomik. Takový scénář načrtl v rozhovoru pro stanici CNBC známý investor-pesimista Marc Faber.

image2

„Stane se to všude na světě, v západních demokraciích. Dnes existuje víc lidí, které živí volby, než těch, kteří si na život vydělávají prací. Domnívám se, že byste se měli připravit na to, že ztratíte 20 až 30 % úspor,“ prohlásil vydavatel reportu Gloom Boom & Doom.

Při pohledu na Kypr je prý jasné, že movitější klienti finančních institucí o své peníze přijdou buď skrze přímé vyvlastnění, či přes vyšší zdanění. „Budete mít štěstí, když nepřijdete o život,“ sdělil Faber mírně zaraženým moderátorům CNBC.

„Problém spočívá v tom, že 92 % finančních aktiv vlastní 5 % populace. Většina lidí nemá žádné významné pozice v akciích a růst akciového trhu jim tak vůbec nic nepřináší. Doléhají na ně rostoucí náklady na živobytí; všichni víme, že reálné příjmy mediánové domácnosti v posledních letech klesají,“ prohlásil Faber.

Postavil se tak proti teorii šéfa americké centrální banky Bena Bernankeho, který obhajuje extrémně uvolněnou měnovou politiku právě efektem přenosu rostoucích cen akcií do širší ekonomiky. Transmisní mechanismus má podle předsedy Fedu fungovat tak, že nákupy dluhopisů stlačí jejich výnos tak nízko, že investoři přejdou k akciím. Následný růst akciového trhu poté způsobí, že se lidé budou cítit bohatší, jejich důvěra v ekonomiku vzroste a začnou víc utrácet, což na oplátku pomůže soukromému sektoru.

Faber také poněkolikáté vyjádřil obavy ohledně probíhající akciové rally ve Spojených státech. Upozornil na fakt, že důležité tituly jako GEIBM, Federal Express, Yum, IntelMerckOracle či developeři zaostávají za svými maximy z ledna, nebo se pohybují na listopadových úrovních. Růst indexu S&P 500 podle Fabera táhne úzká skupina titulů z kategorie zboží denní spotřeby jako Johnson & Johnson.

Akciový Index Dow Jones Industrial Average od začátku ledna do konce března posílil o 11,2 % a prolomil pět let starý rekord. Širší S&P 500 si za 1Q13 připsal 9,5 % a taktéž se dostal na nové historické maximum. Dolarový index, který sleduje vývoj americké měny vůči měnám šesti největších obchodních partnerů, za uplynulé tři měsíce posílil o 3,7 %.

Jako další rizikový faktor Faber uvedl skutečnost, že ostatním akciovým trhům se v poslední době příliš nedaří a že jedinou reálnou příležitost nabízí americké burzy. V minulosti se podobný vývoj udál na technologickém trhu NASDAQ mezi lety 1997 a 2000 a v komoditním sektoru v roce 2008. „Skončilo to špatně, a proto bych byl ohledně amerického trhu opatrný.“

Faber dále zopakoval, že americké akcie by mohly dál stoupat a v létě prudce propadnout. Jelikož však centrální banka stále tiskne peníze, což vede k neracionálním investičním rozhodnutím, Faber zatím akcie shortovat (sázet na pokles) nehodlá.

„Vzhledem k bezútěšnému výhledu v Evropě a zpomalení v rozvíjejících se ekonomikách, což potvrdily společnosti jako Caterpillar a McDonalds, se domnívám, že tržby budou zaostávat za očekáváním a že by mohly výrazně zklamat i zisky.“

 

Další kandidáti na kyperský scénář: Slovinsko, Malta, Lucembursko..

Sobota, Duben 6th, 2013

Po Kypru se nyní třesou i další malé evropské státy, jejichž přebujelý finanční sektor až příliš nápadně připomíná ten kyperský. Řeč je zejména o Maltě, Slovinsku a Lucembursku. Čeká je podobný smutný osud jako Kypr?

Lublaň - hlavní město Slovinska

Malý ostrovní stát, přebujelé banky. Nejblíže charakteristice, která se stala osudnou pro Kypr, je nejspíše středozemní ostrov Malta. Také zde je velikost finančního sektoru osmkrát větší než výkon ekonomiky země. Malta platí za daňový ráj, stejně jako to bylo u Kypru.

Když tedy došlo na záchranu bankrotujícího Kypru, pro některé Malťany jako by se rozsvítilo výstražné světlo. Jak jinak si vysvětlit reakci maltézského ministra financí Edwarda Scicluny? „Není nic nedůstojnějšího, než pohled na zbankrotovaného, jak žebrá o pomoc,“ napsal v největších místních novinách Times of Malta ministr Scicluna, který při vyjednávání o záchraně Kypru seděl hned vedle německého ministra financí Wolfganga Schäubleho. Jeho kolegovi z Kypru „přiložili pistoli k hlavě,“ popsal Scicluna. Po desetihodinovém maratonu jednání byl prý Michalis Sarris tak fyzicky vyčerpaný, že s řešením nakonec souhlasil. Kypr je podle Scicluny „případová studie o tom, jakého zacházení se dočká malý středomořský ostrov, když potřebuje pomoc od ostatních členských států,“ uzavírá Scicluna.

Bonnici: Malta není Kypr!

Rychle však zakročil guvernér maltézské centrální banky Josef Bonnici a srovnávání jeho země s Kyprem rychle utnul. „Problémy, které řeší banky na Kypru, jsou způsobené mimo jiné tím, že tyto banky drží velké množství řeckých dluhopisů. Maltézské banky ale mají jen omezené množství cenných papírů států, které eurozóna zachraňuje,“ řekl Bonnici agentuře Reuters.

Dalším státečkem „na ráně“ je velkovévodství Lucembursko. V případě Lucemburska převyšuje velikost bankovního sektoru státní HDP dokonce 22 krát. Lucembursko je sice v současnosti nejbohatším státem v euroklubu, pocházel z něj dokonce poslední šéf měnové unie. Pokud by se ale někdy z nějakého důvodu měly zdejší banky dostat do problémů, stát by neměl žádnou šanci.

Budou malé daňové ráje “přiškrceny”?

V Lucemburku se ale proti takovým spekulacím okamžitě ohradili. „Vztah bankovní bilance a velikosti HDP není žádným kritériem pro správnost finančního sektoru,“ oznámila zdejší vláda. Ministr zahraničí Jean Asselborn šel ještě dál. „Německo nemá právo opravovat ekonomické modely ostatních zemí,“ řekl. „Nesmí to zajít tak daleko, že se pod pláštěm řešení finančních otázek budou škrtit ostatní země,“ dodal.

V reálu ale největší nebezpečí stát se dějištěm příštího dílu v seriálu jménem evropská finanční krize hrozí Slovinsku. Alpský státeček sice není daňovým rájem, „špatné dluhy“ ve státem vlastněných bankách však tvoří už více pětinu jejich celkové bilance. Hlavní banky jako Nova Ljubljanska a Nova Kreditna Banka Maribor jsou kvůli špatným dluhům v červených číslech.

Špatné dluhy ve slovinských bankách

Středolevá premiérka Alenka Bratusek ale ve středu prohlásila, že slovinský bankovní sektor není srovnatelný s kyperským a že Slovinsko si poradí bez pomoci zvenčí. Výnosy slovinských státních dluhopisů však přesto ve středu stouply na rekordních 6,25 procent.

Lublaň chce špatné dluhy přelít do „špatné banky“ a své banky rekapitalizovat – což má stát asi 4 miliardy eur. Slovinsko ale trvá na tom, že to zvládne bez externí pomoci, například zvýšením daní.

Obranné hlasy se ale ozývají překvapivě i z Lotyšska, které není členem eurozóny, ale nedávno si do ní podalo přihlášku a evropskou měnou chce platit už příští rok. Zdejší banky převyšují výkon lotyšské ekonomiky asi 1,3 krát. Podle Financial Times je země potenciální hrozbou proto, že extrémně velká část bankovních rezerv patří cizincům, většinou ruské národnosti. Polovina kapitálu lotyšských bank (6,1 miliard latů z 12,5 ) patří cizincům.Více na: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/ekonomika/dalsi-kandidati-na-kypersky-scenar-slovinsko-malta-lucembursko-969840#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

Evropští regulátoři se zaměřují na banky kvůli derivátům

Sobota, Březen 30th, 2013
deriváty

Evropské antimonopolní orgány brzy vznesou obvinění proti některým z největších světových bank vycházející z tajné dohody 27 bilionu dolarů trhu úvěrových derivátů.

Vyšetřování se týká 16 finančních skupin. Zaměřuje se na to, zda se snažily přemoci konkurenci na trhu s úvěrovými swapy, které byly vyplaceny v době, kdy země nebo společnost byla v prodlení s dluhy.

Pokud evropští regulátoři prosadí jejich správní řízení a vyhrají, mohly by některé nebo všechny banky čelit pokutě.

Vyšetřování je součástí amerického a evropského úsilí, aby se na neprůhledné trhy s CDS vznesla větší konkurence. Tyto smlouvy se dostaly pod tlak během finanční krize v roce 2008 a ještě víc nyní kvůli evropské dluhové krizi. Kritici si stěžují, že někteří investoři spekulovali o zdraví země nebo společností nejen v případě pojištění pro případnému nesplacení.

Americké ministerstvo spravedlnosti zahájilo vyšetřování v souvislosti s možností nekalých praktik při obchodování s úvěrovými deriváty. Evropská komise se zaměřila na takové giganty jako jsou JP Morgan Chase, Goldman Sachs Group Inc, a Deutsche Bank. Dalšími potenciálními hříšníky jsou Bank of America, Citigroup Inc, Barclays, BNP Paribas SA, Commerzbank AG, Credit Suisse Group, HSBC Holdings PLC, Morgan Stanley, Royal Bank of Scotland Group, UBS AG, Wells Fargo & Co ., Credit Agricole a Societe Generale.

Banky toto obvinění odmítly komentovat nebo si vzaly čas na odpověď.

Na rozdíl od jiných finančních nástrojů jsou tyto deriváty obchodovány soukromě mezi dvěma stranami, mimo regulované burzy, kde jsou zobrazeny ceny – což znamená, že zákazníci nejsou schopni vidět, zda jsou stále ty nejvýhodnější ceny.

Vyšetřování má za cíl přinést kontrolu nad relativní hrstkou trhu globálních derivátů a posunout obchodování se swapy na burzu, kde by byla cena více transparentní.

Americký Dodd-Frank zákon a nová legislativa EU vyzývají, aby se obchodovalo s deriváty – s některými výjimkami – na burzách.

Úředníci doufají, že přenesení obchodování na burzu by regulátorům pomohlo sledovat rizika na trzích a zabránilo opakování úvěrového debaklu z roku 2008.

Derivátové trhy představují největší hrozbu finančního systému, proto by bylo na čase, kdyby se na tento trh vneslo více transparentnosti.

Zdroj: GATA

* * *

Deriváty jsou jako sázka na budoucí hodnotu nebo výkon něčeho jiného. Stejně jako byste se ocitli v Las Vegas a šli si vsadit na to, kdo vyhraje fotbalový zápas tento víkend, tak bankéři na Wall Street sázejí biliony dolarů na to, jak se budou vyvíjet úrokové sazby a dluhopisy v budoucnu. Wall Street byla přetransformována na obrovské kasino, kde lidé sázejí téměř na cokoliv, co si dokážete představit.

Špatné obchodování derivátů také způsobilo selhání MF Global a 6 miliardovou ztrátu JP Morgan Chase. Ale všechny tyto případy byly jen předkrmem před nadcházející hlavní panikou derivátového trhu, která zničí finanční svět. Největší kasino v historii lidstva se blíží svému krachu a finanční dopad bude naprosto ohromující.

Nikdo nezná přesnou celkovou hodnotu všech finančních derivátů, které byly vytvořeny, ale odhady se pohybují v pomyslném rozmezí kolem 600 bilionů dolarů až 1,5 kvadrilionu dolarů.

A kdo nakupuje a prodává všechny tyto deriváty?

Většinou ty největší banky. Podle vlády Spojených států čtyři velmi velké americké banky mají ohromující podíl na trhu s deriváty ve Spojených státech. Pokud by došlo na jejich selhání v důsledku krachu derivátového trhu, tak by to téměř jistě znamenalo krach celého finančního systému.

USA: tisknout se bude dál, sazby na nule zůstávají a ve válčení budeme také pokračovat

Čtvrtek, Březen 21st, 2013

Tento týden se nese ve znamení sledování situace na Kypru – Kyperští politici hledají dál cestu k odvrácení bankrotu, měla by pokračovat jednání s Ruskem. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble například varoval, že pokud si Kypr nezajistí zahraniční pomoc, nemusely by tamní banky otevřít nikdy.

Opusťme ale na chvíli toto téma  a podívejme se k sousedům: Včerejší den mimo jiné totiž patřil Americe, kde proběhlo zasedání Fedu a také se úřadovalo na půdě Senátu.

Americká centrální banka (Fed) včera podle očekávání ponechala v platnosti dosavadní kontroverzní měnovou politiku, jejíž pomocí podporuje ekonomický růst a zaměstnanost. Bude tak nadále kupovat dluhopisy za 85 miliard dolarů (téměř 1,7 bilionu Kč) měsíčně. Ekonomika Spojených států sice podle banky posílila, ale nezaměstnanost zůstává příliš vysoká.

Banka navíc mírně zhoršila odhad letošního růstu americké ekonomiky na 2,3 až 2,8 procenta z dříve předpokládaných 2,3 až 3,0 procenta. V příštím roce počítá Fed se zrychlením hospodářského růstu na 2,9 až 3,4 procenta.

Úrokové sazby ponechala na historickém minimu nula až 0,25 procenta.

Během tiskové konference, Bernanke zdůraznil, že Fed je otevřen k přizpůsobení velikosti měsíčních nákupů aktiv v závislosti na hospodářském vývoji.

“Plánujeme přizpůsobit naše nástroje v souvislosti se změnami vývoje”, řekl Bernanke.

Fed by tak mohl zvýšit objem nakupovaných aktiv, pakliže by ekonomika dál oslabovala.

Bernanke tvrdí, že agresivní uvolňování je zapotřebí, protože v případě jeho předčasného ukončení a současné vysoké nezaměstnanosti by to představovalo velké riziko pro ekonomiku. Takto vysoká nezaměstnanost by mohla poškodit produktivitu ekonomiky.

Důchodová krize

Navzdory rekordnímu růstu akciových trhů a známkám oživení ekonomiky se pracovníci a jejich zaměstnavatelé ve Spojených státech připravují na důchodovou krizi. Podle dostupných dat se zdá, že kombinace silných finančních a demografických trendů těžce dolehne na společnosti a jednotlivce, kteří se pokouší naspořit větší částky peněz na stáří. A právě kvůli kontroverzní politice se jim to nedaří.

Delší doba dožití v současných podmínkách znamená prodloužení období, během něhož je třeba vyplácet důchody, což zatíží penzijní fondy i spořicí účty.

Ještě hůře než dlouhověkost na penzijní fondy působí současné prostředí nízkých úrokových sazeb. Kvůli způsobu kalkulace budoucích závazků je jejich současná hodnota tím vyšší, čím nižší jsou sazby.

Na válčení se peníze vždycky najdou

Americký Senát ve středu schválil návrh zákona umožňující dočasné financování vládních výdajů. Zákon zároveň zmírní dopad rozpočtových škrtů na výdaje vlády prezidenta Baracka Obamy.

Zákon, který má ve čtvrtek schvalovat ještě Sněmovna reprezentantů, dolní komora Kongresu, jí rámcově umožní fungovat do konce září. V platnosti však zůstávají automatické rozpočtové škrty ve výši 85 miliard dolarů (téměř 1,7 biliónu korun). Ty se mají dotknout zbrojních výdajů či financování programů zdravotnického zabezpečení.

Schválením zákona se tak například armádě umožní, aby dočasně získala dostatek peněz na financování operací v Afghánistánu či Iráku, vláda bude díky němu moci hradit některé sociální programy a získá peníze na výplaty státních zaměstnanců.

http://www.mowapay.cz/usa-tisknout-se-bude-dal-sazby-na-nule-zustavaji-ve-valceni-budeme-take-pokracovat

Jak se v bankách pečou prachy

Čtvrtek, Březen 14th, 2013
Metoda “Mandrake”… co je to? Je to spůsob, kterým centrální banka vyrábí peníze z ničeho; koncept lichvy jako platby úroků za smyšlené půjčky; skutečný důvod skryté daně nazývající se inflace; metoda, kterou centrální banky vytváří cykly konjunkce a recese.
roztrhnuty-dolar

Ve čtyřicátých letech existoval (v USA, pozn. překl.) komiks jménem “kouzelník Mandrake”. Jeho specialitou bylo vytváření předmětů z ničeho, a ve správnou chvíli, opět předměty “odtvořit” a nechat je zmizet. Je tedy nanejvýš vhodné proces, který bude popsán v tomto článku, pojmenovat po této postavičce. V předchozích kapitolách byla rozebrána technika, navržená politiky a ekonomy za účelem vytváření peněz z ničeho pro účel půjček. To není úplně přesný popis, protože implikuje že peníze jsou vytvořeny napřed, a teprve potom jsou půjčeny. Na druhé straně, bankovní učebnice často tvrdí že peníze jsou vytvořeny z dluhu.
Toto také není celá pravda, protože to implikuje že nejprve existuje dluh, a teprve poté díky němu vzniknou peníze. Skutečnost je taková, že peníze nevzniknou až do okamžiku, kdy se odehraje akt půjčky. Je to akt půjčky, který způsobí že peníze vzniknou – obojí se odehraje v jeden jediný okamžik. A, mimochodem, je to opět akt splacení dluhu, který způsobí, že peníze opět zaniknou. Tento mechanismus se nedá popsat jednoduše několika slovy, proto bude v tomto článku použit termín “vytvářet peníze z ničeho” (s občasným dodatkem “pro účelu půjčky”).
Pojdme se teď společně podívat, do jaké dokonalosti se tento podvod podařilo dotáhnout… a jak funguje. Především musíme vzít v úvahu, že naše peníze nejsou kryty zlatem ani stříbrem, nejsou kryty zkrátka ničím. Tento poměr není 50% nebo 25%, je téměř blízký 0%. Našim penězům se stalo to, co všem penězům založeným na frakčním rezervním bankovnictví v historii, a nyní již degenerovaly do zcela nekrytých peněz. Fakt že většina peněz v oběhu je nyní reprezentována šeky nebo čísly na účtech, namísto papírových peněz, je v podstatě formalita, a podobně když banky mluví o povinných rezervách, je to zavádějící, protože tyto rezervy jsou ve skutečnosti představovány pouze obligacemi a jinými “certifikáty na dluh”. Naše peníze jsou skrz-naskrz nekryté.
Pro úplné pochopení tohoto mechanismu je třeba si uvědomit, že navzdory odbornému slangu a složitým procedurám, centrální banky vytváří peníze v podstatě triviálním trikem, trikem, který se až na technické detaily nezměnil již několik století, od doby kdy jej začali používat zlatníci ve středověké Anglii, kteří později založili první centrální banku (Bank of England). Centrální banka je habaďůra. Centrální banka je přitom až drze otevřená v popisování svých praktik. V brožuře vydané Federal Reserve Bank of New York se praví: “Měna nemůže být směněna za žádnou formu krytí jako je rezervní zlato. Otázka čím je měna kryta, má pouze velmi malou důležitost, a to pouze z účetního hlediska.” Dále se v dané publikaci dočteme, že: “Banky vytvářejí peníze na základě slibu dlužníka o splacení dluhu…. Banky vytváření peníze skrz ‘zpeněžování’ nových dlůhu jednotlivců a firem.” V další brožure nazvané “Modern Money Mechanics”, Chicagská federální rezervní banka praví: Ve Spojených státech, žádné papírové peníze nebo vklady, nemají hodnotu jako komodita. V podstatě, dolarová bankova je cár papíru.
Bankovní vklady nejsou více než čísla v knize nebo v počítači. Mince mají hodnotu kovu, z něhož jsou vyrobeny, což je ale zlomek jejich nominální hodnoty. Co potom dává těmto nástrojům- penězům, šekům a vkladům – jejich nominální hodnotu, že jsme schopni je akceptovat jako platidlo? Hlavním zdrojem je naše vůle a jistota, že budeme schopni tyto prostředky vyměnit za věci reálné hodnoty (jídlo, auta , domy, ….) kdykoliv se nám zachce. Toto je částečně zakotveno v právním řádu, protože ze zákona musíme platit daně v těchto instrumentech. Měna byla určena vládou jako platidlo, takže musí být akceptována. V poznámkách pod čarou bulletinu Federal Reserve Bank of St. Louis najdeme následující vysvětlení: Současný finanční systém není krytý ničím, je založen pouze na důvěře – banky a depozitní instituce slouží jako důvěrníci, vytvářející nekryté obligace pouze oproti důvěře půjčujícího, že své peníze obdrží, obligace které navíc slouží zčásti jako rezervy. Tento závazek se objevuje na dolarové bankovce: Tato bankovka je prostředek pro placení všech dluhů, veřejných a privátních. (”This note is legal tender for all debts, public and private.”) Jednotlivec nemá možnost vyhnout se potřebě těchto nástrojů (pěněz), avšak ve sféře obchodu by je šlo lehce nahradit například barterovými konktrakty. Důvod, proč se tak neděje je ten, že vláda vyžaduje plnění daňových závazků v těchto instrumentech (nekrytých penězích), což po nich vytváří soustavnou poptávku.Peníze by vůbec neexistovaly bez dluhu.
Je velmi težké pro nezasvěceného člověka přijmout fakt, že naprosto celá penežní zásoba národa je kryté jedině a pouze dluhem. Ještě více náročné je uvědomit si, že ve chvíli kdy by byl celý tento dluh splacen, veškeré peníze by zmizely z oběhu, doslova by žádné peníze už neexistovaly. Toto je skutečnost, jednoduše by nikde v oběhu nezbyl ani halíř – všechny bankovky a mince by se vrátli do bankovních trezorů, a nikdo by neměl na účtu kladný zůstatek. Peníze by prostě přestaly existovat.
Marriner Eccles byl guvernérem federální rezervy (FED, americká centrální banka, pozn. překl.) v roce 1941. 30. září toho roku, Eccles byl požádán o svědectví před kongresovým výborem pro finance. Účelem slyšení bylo získat více informací a monetární krizi 30. let a role FEDu v této tragédii. Kongresman Wright Patman, předseda výboru, se zeptal, jak FED získal 2 miliardy dolarů na nákup vládních obligací v roce 1933. Eccles: “Vytvořili jsme je.” Patman: “Vytvořili z čeho?” Eccles: “Vytvořili jsme je z našeho práva vytvářet peníze.” Patman: “A za těmito penězi není žádné krytí, kromě nově vzniklého vládního dluhu?” Eccles: “Takto to funguje. Pokud by nebyl žádný dluh, nebyly by žádné peníze.” Je nutno si uvědomit, že ačkoliv z hlediska jednotlivce peníze představují hodnotu, v konečném součtu z globálního pohledu, peníze nepředstavují žádnou hodnotu!
Jedince, který si vypůjčil 1000 dolarů může nabýt dojmu, že jeho finanční situace se zlepšila, ale to není ve skutečnosti pravda. Zároveň na sebe uvalil závazek uhradit těchto 1000 doalrů plus úroky, takže nula z nuly pojde. S bankovními účty a celkovou peněžní zásobou je to stejné, jen ve větším meřítku. Sečtětě zůstatky na všech účtech, a vyjde vám suma, která odpovídá celkovému objemu dluhu. Každý jeden dolar na něčím účtu je dolar, který je vypůjčený a někdo ho musí opět splatit. Ne každý je v dluhu – někdo si nepůjčí nic, někdo si půjčí mnohonásobek toho co má, ale v celkovém pohledu je součet nula. Naše představa o penězích je jedna velká iluze. Realita je taková, že peníze = dluh.
Robert Hemphil byl manažerem Federal Reserve Bank in Atlanta. V jeho předmluvě ke knize Irvinga fishera “100% Money”, napsal: ..pokud by všechny bankovní půjčky byly splaceny, nikdo by nemohl mít již nic na účtu, a nezbyl by jediný dolar v oběhu. Toto je zdrcující skutečnost. Jsme plně závislí na komerčních bankách. Každý dolar který je v oběhu si musel někdo půjčit. Jestliže banky vytvářejí nadbytek peněz, naše ekonomiky prosperují, v opačném případě nastane recese. Jsme vydání napospas tomuto nestálému peněžnímu systému. Jakmile se někdo dobere skutečné podstaty (peněžního systému), tragická absurdnost celé situace je téměř k neuveření – ale právě takto to opravdu je. Se znalostí toho, že peníze (hovoří se o USA, ale podobně to dnes funguje téměř na celém světě, pozn. překl.) jsou založené na dluhu, nemělo by vůbec překvapovat, že FED nemá nejmenší zájem na tom, snižovat tento dluh, navzdory tlaku veřejnosti. Filadelfská Federální Rezerevní Banka to říká otevřeně: …stále rostoucí počat analytiků začíná chápat národní dluh jako něco pozitivního, ne-li dokonce požehnání.
Jednoduše veří, že národní dluh by se neměl vůbec snižovat. Chicagská Fed. Rezervní Banka dodává: Dluh – veřejný a soukromý – jen tak nezanikne. Hraje klíčovou roli v ekonomice státu. Co je žádoucí není redukování dluhu, ale jeho odpovídající řízení. Co je špatně na přimeřeném dluhu? Na celém tomto systém je fascinující jedna věc. Těm, kterí ho naplno chápou a řídí, poskytuje auru intelektuálnosti, nadřazenosti, zdání že byli schopni pochopit komplexní ekonomické principy, které jsou zapovězené běžným smrtelníkům. A, pro méně intelektuálně založené, poskytuje komfort zdání důvěryhodnosti, pokud dokáží své (ne)znalosti dobře podat. Koneckonců, co je špatného na správně řízeném, přiměřeném dluhu? Odpověď zní že nic, pokud je dluh založen na čestné transakci, ale všechno, pokud je dluh založen na podvodu. Čestná transakce je takové, při které dlužník souhlasí zaplatit určitou sumu za protihodnotu představovanou dočasným užitím předmětu půjčky.
Předmět půjčky může být cokoliv skutečné hodnoty. Pokud je to např. automobil, vypůjčovatel (dlužník) souhlasí s tím platit za pronájem. Pokud jsou to peníze, souhlasí platit úroky. Koncept je stále tentýž. Když jdeme do banky a obdržíme půjčku, jsme ochotni platit úroky, chápajíc, že peníze které budeme mít k dispozici představují určitou hodnotu. Vypadá potom naprosto přirozené, platit za tuto hodnotu úroky původnímu vlastníkovi. Není snadné získat automobil, stejně jako není snadné vydělat peníze – skutečné peníze, v tom je to. Pokud peníze, které si půjčujeme, byly vydělány nečí pílí a usilovnou prací, je morálně naprosto v pořádku, pokud věřitel žádá za zapůjčení úroky. Co si ale myslet o penězích, které jsou vytvořeny pár tahy pera nebo zadáním čísla do počítače?
Proč by probůh někdo platil úroky z takto “vydělaných” peněz? Když banka vloží nějakou částku na váš učet (jako plnění úvěru), v podstatě předstírají, že vám půjčili peníze. Ve skutečnosti, nemají nic co by se dalo půjčit, nic skutečného. Dokonce i peníze, které do banky vložili vkladatelé, byly původně vytvořeny tahem pera v nějaké jiné bance, jako plnění něčího úvěru. Co vlastně opravňuje banky k vybírání úroků z ničeho? Je teď vedlejší, že lidé kdekoliv na světě jsou nuceni zákony akceptovat tyto “certifikáty na nic”, výměnou za skutečné zboží a služby. Máme zde na mysli, co je morální, nikoliv co je legální.
Již Thomas Jefferson prohlásil, v čase jeho urputného boje proti centrálnímu bankovnictví, že “nikdo nemá právo obchodovat a půjčovat peníze než ten, který vlastní peníze, které by mohl půjčit“. Lichva – důvod, proč zavrhnout tento systém Kdysi dávno, lichva byla definována jako vybírání úroků za jakoukoliv půjčku. V současnosti se chápe lichva jako vybírání nadměrných úroků. Ale snad každý bude souhlasit, že jakákoliv výše úroků za předstíranou půjčku je příliš vysoká – výkladový slovník by opět potřeboval novou definici: Lichva – vybírání jakýchkoliv úroků za půjčku v nekrytých pěnězích. Pojdme se nyní podívat na problém dluhu a úroků z tohoto pohledu. Byl to opět Thomas Jefferson, který vystihl amorálnost tohoto systému, když prohlásil: Lidé, kteří nehnou prstem, kteří nevezmou nikdy do ruky cihlu nebo krumpáč, nebo nepřispějí materiálem na dosažení cíle (jednalo se o stavbu města Muscle Schoals, pozn.), budou mít větší zisky … než zisky lidí, kteří přispějí materiálem nebo odvedou celou práci. Zdá se Vám to přehnané?
Zkusme teď rozebrat koupi domu v ceně $100.000, z čehož $30.000 představuje cenu pozemku, práci architekta, a poplatky, a $70.000 je cena práce a materiálu. Pokud vlastník domu složí $30.000 jako zálohu na hypotéku, $70.000 si musí půjčit. Pokud je úroková míra 11 procent a délka 30 let, suma zaplacených úroků je rovna $167.806, což znamená, že množství peněz zaplacených těm kdož půjčují, je cca 2,5x vyšší než suma pěněz vynaložená na vlastní stavbu domu. Je pravda, že při posuzování výše této částky je třeba vzít v úvahu také inflaci a reálnou hodnotu peněz v rozmezí třiceti let, a pokud by věřitel opravdu půjčoval své vydělané peníze, bylo by lehce ospravedlnitelné, že by za to měl být náležitě kompenzován, vždyť by se jednalo o období téměř poloviny jeho života. Tato konstrukce ale vychází z toho, že věřitel ve skutečnosti vlastní něco, co má nějakou hodnotu a co může půjčit. Jak se vám toto ale jeví v perspektivě, že banka tyto peníze na úvěr jednoduše vykouzlí ze vzduchu několika tahy pera nebo stisky kláves?
Jak jsme již ukázali každý dolar který je dnes v oběhu, ať už ve formě papírových peněz, mincí nebo kreditu, existuje jen a jedině proto, že si ho někdo vypůjčil. Pokud jste si sami nepůjčili nic, někdo jiný to udělal za vás. To znamená že každý dolar v oběhu je zatížen dluhem a někde existuje banka, která z něho vybírá úroky. Znamená to vlastně, že každý rok se bankám platí “desátek” z veškerých peněz které jsou v cirkulaci, a to vlastně za to, že mají monopol na vytváření peněz. Banky nevytvářejí žádnou skutečnou hodnotu, přesto jsou nejbohatšími subjekty, které existují. Jakým způsobem banky přišly k této nevysychající řece peněz, které jim každý rok přitečou? Bylo to investováním jejich vlastního kapitálu? Půjčovaly svůj vlastní, naspořený majetek, nebo težce získáné vklady jejich střadatelů?
Ani jedno z toho, jednoduše zamávaly kouzelnou hůlkou a vykouzlili ze vzduchu miliardy nekrytých peněz. Vybírání úroků z takto vytvořených pěnez může být nazvánou pouze lichvou toho nejhrubšího zrna. Kde se berou peníze na placení úroků z peněz? Jedna z nejzapeklitějších otázek, spojených s celým procesem, je problém “kde se berou peníze na platby úroků z již půjčených peněz?”. Pokud si půjčíte $10.000 na úrok 9%, dlužíte $10.900, ale banka vytvoří pouze $10.000, které jsou předmětem úvěru. Zdálo by se tedy, že není žádná cesta, kterou byste (a kdokoliv jiný kdo si vzal takovou půjčku) mohl splatit svůj dluh. Celkové množství peněz v oběhu není zkrátka dostatečné, aby se mohl splatit dluh i tento úrok. Ty peníze jednoduše neexistují, nebyly vytvořeny. Zdá se tedy logické, že si musíte půjčit dalších $900 na splacení úvěru, a to v důsledku vede k dalšímu zadlužení. Představa je taková, že cím více je půjčeno, tím větší jsou úroky, a tím více se musí půjčit na pokrytí úroků. Toto je pouze část pravdy. Skutečností je, že neexistuje dostatek peněz na pokrytí dluhu a ještě navíc úroků, ale není pravda že jediná cesta jak tyto peníze získat je další půjčka. Ta další možnost, jak získat tyto peníze, je přes vlastní úsilí a práci. Předpokládejme, že z oné půjčky $10.000 budete platit $900 měsíčně splátku, z čehož bude $80 dělat úrok. Zjistíte, že vám nevycházejí peníze na tyto platby, takže si vezmete další práci na částečný úvazek. Banka, současně, nyní vydělává $80 mesíčně na vašem úvěru.
Tyto úroky banka dostane navíc od celé částky $10.000, takže je to její zisk a může s ním volně naložit a nějak ho utratit. Pokud se banka rozhodne, že si najme člověka na úklid jednou týdně za $80 měsíčně, a vy se na tuto práci necháte najmout, výsledek je ten že získáte dané prostředky na placení úroků, a v tom je ten háček, že dostáváte tytéž peníze, které platíte bance, takže již nemusí být znova vytvářeny a zatíženy úrokem. Během doby kdy budete splácet úvěr a zároveň pracovat v bance, ty stejné peníze jdou každý měsíc do banky jako úrok, aby vám byly zaplaceny za práci, aby příští měsíc zase putovaly do banky jako úrok. Ve skutečnosti není nutné pracovat přímo pro banku. Bez ohledu na to, kde si tyto peníze navíc vyděláte, jejich původ je v bance a konečný cíl je zase v bance. Cesta po níž mezitím putují může být krátká nebo dlouhá, ale faktem zůstává, že úroky jsou nakonec splaceny skrze práci a úsilí.
Tento fakt je mnohem více zneklidňující než to, že není “vytvořeno” dostatek peněz na splacení úvěru i úroků. Je to to, že všechna tato práce je ve výsledku ku prospěchu bank, k tomu aby lidé vůbec byli schopni ty úroky platit. Toto břemeno spočívá na celé společnosti jako ocelová bota rdousící prosperitu a svobodu. Je to moderní forma otroctví, v níž drtivá většina společnosti pracuje jako nevědomí a nedobrovolní otroci ku prospěchu finanční elity. Poodhalování závoje iluze.. To co bylo řečeno je v kostce vše, co potřebujete vědět a bankovním kartelu a finanční elitě, pod taktovkou federální rezervy. Ale byla by to chyba, přestat v tomto momentě, a nevrhnout světlo na všechny ty technické finesy, podvody a podvůdky, které umožňují aby tento mechanismus fungoval. Je to vskutku kolosální systém, fascinující změť úskoků a zastíracích manévrů.
Pojdmě se nyní společně podívat na konkrétní cestu, kterou tito finanční kouzelníci vytvářejí iluzi zvanou moderní peníze. Nejprve uvedem krátké shrnutí, následně se pustíme do konkrétních detailů. Mechanismus Mandrake: shrnutí Funkce této chiméry je přeměna dluhu v peníze. Je to opravdu takto triviální. Nejprve, FED nakoupí vládní dluhopisy, které neskoupí veřejnost a napíše kongresu šeky za tyto dluhopisy. Tyto peníze jsou vytvořeny z ničeho, nemají žádné krytí – jsou vytvořeny “z fleku” pro účely platby za obligace. Nazýváním těchto dluhopisů “rezervy”, FED je dále použije k vytvoření devíti dalších dolarů z každého dolaru právě vytvořeného.
Peníze vytvořené původně, utratí vláda, zatímco oněch 9 dolarů navíc z každého dolaru se dostane do oběhu prostřednictvím nových úvěrů privátním subjektům. Výsledek tohoto procesu je totožný jako tisknout nové peníze v tiskárně, avšak je založen na účetním triku, nikoli “tiskařském” triku. Toto je možné, protože Kongres a bankovní kartel v tomto spolupracují a bankám je zákonem dovoleno vybírat úroky z peněz, vytvořených z ničeho. Kongres, na oplátku, dostane možnost získat prakticky neomezené množství prostředků, aniž by musel občanům vysvětlovat, proč se ceny a daňová zátěž zvyšuje, kvůli procesu inlface. Inflace je skrytá daň. Pokud jste plně pochopili tento odstavec, chápate jak funguje FED, potažmo centrální banky obecně. Nyní se podíváme na tři různé způsoby, kterými FED vytváří peníze z dluhu.
První způsob je skrze půjčky ostatním bankám na mezi bankovním trhu, použitím nástroje, který se nazývá Discount Window. Druhý je nákup dluhopisů a jiných “certifikátů na dluh” skrz tzv. Open Market Committee. Třetí je změnou (snížením) tzv. povinných rezerv, jež jsou ostatní banky nuceny udržovat. Každá z těchto metod je v podstatě jen jiná formální cesta za tímž účelem: konverze dluhu v peníze..
THE DISCOUNT WINDOW
Discount Window je v podstatě krátkodobá mezibankovní půjčka. Když bance začnou docházet peníze, centrální banka funguje jako “banka bank”, která tyto peníze půjčí. Existuje mnoho důvodů, proč i zdravá banka může potřebovat tento úvěr. Jelikož udržuje rezervy pouze ve výši 1-2% celkových vkladů v hotovosti a dalších 8-10% v cenných papírech, jejich manévrovací prostor je velmi malý. Je obvyklé že se přihodí dočasné nedostatky hotovosti například nadměrným výběrem zákazníků, nebo neobvykle vysokým počtem šeků které je třeba vykrýt. Pokud banka udělá špatný uvěr, po čase se tento odepíše a tato operace se také projeví jako ztráta, která snižuje rezervy, které se mohou stát také zápornými, v nejhorším případě. Nakonec je tady otázka zisku. Pokud si banka půjčí od centrální banky za malý úrok a následně rozpůjčuje za výrazně vyšší úrok, je to samozřejmě výhodné. Ale toto je v podstatě pouze začátek: pokud si banka půjčí dolar od centrální banky, stane se rezervou ve výši jednoho dolaru, jelikož však banka musí držet rezervy jen max. 10%, může následně půjčit devět dalších nekrytých dolarů, které nemá. Je to celkem jednoduchá matematika – pokud si banka půjčí jeden milion na úrok 8%, ze kterého udělá rezervy, stojí ji to ročně $80.000. Považuje tuto hotovost za rezervu, což znamená , že může zcela legálně na jejím základě poskytnout úvěry až do výše devíti milionů. Pokud předpokládáme že tyto úvěry mají úrokovou míru 11%, pak profituje částkou ($990.000 – $80.000) ročně. Jinými slovy, banka může uvěr od centrální banky téměř zdvojnásobit během jednoho roku.
THE OPEN MARKET OPERATION
Nejhlavnějším nástrojem používáným FEDem pro vytváření peněz jsou operace na volném trhu – nákup a prodej cenných papírů. Neočekávejte však, že popis toho, co bude následovat, bude dávat nějaký rozumný smysl. Operace není logická, nedává smysl. Je to však cesta, jakou to prostě dělají. Trik spočívá v tom, používat definice a slova, která mají skutečný význam poněku vzdálený od toho, co pod nimi chápe běžný člověk. Dejte si proto pozor na termíny – mají za účel zmást, nikoliv vysvětlit. Navzdory možnému prvnímu dojmu, operace není komplikovaná, je jednoduše absurdní.
Mechanismus MANDRAKE:
podrobný rozbor začíná u…. Vládního dluhu (Government Debt) Federální vláda nanese inkoust na papír, vytvoří komplikované ornamenty okolo rohů, a nazve to vládní dluhopis. Nepředstavuje to nic jiného, nežli slib zaplatit určenou sumu plus daný úrok k určenému datu. Jak uvidíme dále, tento dluh se stane v podstatě základem pro celou penežní zásobu národa. Vláda vlastně v tento moment vytvořila peníze, i když to tak ještě nevypadá. K tomu, aby se tento “certifikát na dluh” přeměnil v peníze a bankovky, slouží Federální Rezervní Banka (potažmo centrální banka obecně, pozn. překl.). Následuje krok, kdy je dluhopis předán FEDu, který ho považuje za …
Peněžní Aktiva (SECURITIES ASSET)
Dluhopis je považován za aktiva, protože se předpokládá, že vláda závazek splní a v daném termínu částku zaplatí. Toto je opřeno o předpokládanou schopnost vlády si kdykoliv opatřit dostatek peněz skrze daně a další půjčky. Takže FED nyní vlastní aktivum, které může být použito jako protiváha k poskytnutí úvěru. Tedy vytvoří další kus papíru s umně přidaným inkoustem, který reprezentuje závazek vyplatit určenou částku, a tento předá vládě výměnou za původní dluhopis. Tento další kus papíru se potom nazývá.. Šek Federální Reservy (FEDERAL RESERVE CHECK) Je třeba si uvědomit, že v tento moment neexistuje žádná skutečná hodnota, kterou by byl kryt. Kdokoli jiný kdo by vystavil nekrytý šek, šel by do vězení, ale FEDu je to dovoleno, protože kongres potřebuje peníze, a toto je nejsnadnější cesta, jak je získat. (Zvednout daně by se rovnalo politické sebevraždě, předpokádat že veřejnost skoupí všechny dluhopisy je nerealistické, protože úroková míra je položena úmyslně nízko, a přímo natisknout velké množství bankovek by bylo podezřelé). Tímto způsobem se to děje skryto před zraky veřejnosti, záhadnými bankovními operacemi, kterým nikdo nerozumí. Ve výsledku je to ale v podstatě to samé, jako natisknout obrovské množství bankovek jen tak. Takto ale, všechny položky účetně sedí a rozvahy jsou “vyrovnané”, neboť úvěry jsou kryty aktivy… není to kouzelné? :) Federal Reserve Check je potom poslán vládou do jedné z bank, kde se z něj stane..
Vládní vklad (GOVERNMENT DEPOSIT)
Jakmile se šek vykryje jako vklad, může být nyní použit k zaplacení jakýchkoli vládních výdajů, je tedy většinou vytvořeno mnoho menších.. Vládních šeků (GOVERNMENT CHECKS) Tyto šeky se stanou první vlnou nekrytých peněz, které se dostanou do oběhu, protože je nimi placeno buďto zaměstnancům nebo soukromým subjektům. Příjemci je dále uloží do svých bank, kde se nyní stanou…
Běžné bankovní vklady (COMMERCIAL BANK DEPOSITS)
Tyto vklady se stanou pro banku dvěmi věcmi, jakmile jsou vloženy na jeden z účtů jí spravovaných: na jedné straně, představují pro banku závazek, protože jsou vlastněny klienty banky a banka má povinnost kdykoliv je vyplatit. Na druhé straně, představují pro banku aktiva, protože jsou to prostředky kterými banka nyní disponuje. Zase jednou, rozvahy jsou vyrovnány: závazky a aktiva. Ale tímto to zdaleka nekončí. Skrze kouzlo rezervního bankovnictví, tyto aktiva se stanou základem pro další, mnohem lukrativnější operaci. Proto, jsou bankou překlasifikovány v něco co se nazývá..
Bankovní rezervy (BANK RESERVES)
Rezervy pro co? Jsou to rezervy pro případ vyplacení vkladů, když by klienti zavřeli své účty? Ne. Toto byla jejich funkce, když byly klasifikovány jako pouhé aktiva. Nyní, díky kouzelnému slůvku rezervy, stanou se prostředkem, jak dostat do oběhu ještě několikanásobně více nových peněz. Toto je okamžik, ve kterém se TO stane. Jelikož banky jsou nuceny nařízením FEDu držet pouze 10% jejich vkladů jako povinné minimální rezervy (PMR), znamená to, že pokud obdrží jeden milion jako vklad z první vlny nekrytých peněz, mohou na základě něho poskytnout úvěry ve výši až 9 milionů. Těchto 9 milionů je bráno jako aktiva a je v bankovní hantýrce nazýváno jako…
Nadměrné rezervy (EXCESS RESERVES)
Slovo “nadměrné” zde implikuje, že tyto rezervy mají jiný účel, než povinné minimální rezervy. Tím, že jsou to nadměrné (”nadbytečné”) rezervy, jsou považovány způsobilé pro půjčení skrze poskytnutí úvěru. Tímto jsou tedy přetransformovány v…
Bankovní půjčky (BANK LOANS)
Tak moment, říkáte si. Jak mohou být tyto peníze někomu půjčeny, když banka doopravdy nevlastní ani původní částku, kterou si může vkladatel kdykoliv vybrat? Odpověď zní, že když jsou realizovány tyto úvěry, ty původní peníze nejsou vůbec půjčeny! Jedná se o úplně nové jiné (nové, nekryté) peníze, vytvořené právě za tímto účelem, skrze “nadměrné rezervy”. Penežní zásoba se tímto způsobem nafukuje v poměru jedna ku devíti. A navíc, tyto nové peníze jsou pro banku mnohem zajímavější než ty původní, z nichž musí platit úroky, případně s nimi jiným dohodnutým způsobem nakládat (termínované vklady, ….), zatímco z těchto nových inkasuje úrok, což není špatný byznys, uvědomíme-li si, že ji nestálo ani suché z nosu, je vytvořit. Ani zde to však ještě nekončí, neboť tato druhá vlna nekrytých peněz, které se takto dostaly do oběhu, je opět svými novými vlastníky do banky, což vytvoří …
Další bankovní vklady (MORE COMMERCIAL BANK DEPOSITS)
Celý proces se neustále opakuje, ale každé “kolo” s mírně menšími částkami. To co bylo v pátek půjčkou, se stane v pondělí vkladem. Vklad je potom reklasifikován jako “rezerva”, a 90% z ní se stane “nadměrnou rezervou”, což poslouží jako aktivum pro další kolo půjček. Takto, jeden milion z první vlny nechá vzniknout $900.000 v další vlně, jež dá vzniknout $810.000 v třetí vlně, a tak dále, než se celý proces odehraje cca 28x, než se vyčerpá jeho “potenciál tvořit peníze”. Cílový efekt potom je… Nekryté peníze vzniklé v bankách = až 9x objem vládního dluhu. (pozn. překl. – tady to autorovi početně nesedí, 9x objem prvotního dluhu se dostalo ven již v prvním “kole” půjček, pokud se skutečně toto “kolečko” úvěr – vklad – rezerva projde 28x, je výsledný efekt spíše 100x prvotní objem dluhu. Avšak možná jsou ve hře ještě jiné skutečnosti.)
V praxi potom je celková zásoba nových nekrytých peněz vytvořených bankovním kartelem zhruba rovná devítinásobku původního vládního dluhu. Pokud tento přidáme, poměr se vyhoupne k číslu 10:1, tj. každý vládní dluh vygeneruje cca 10x tolik nových peněz do oběhu, kolik je jeho objem. Tato “injekce” nekrytých peněz do oběhu se samozřejmě neobejde bez důsledků. Tyto nové peníze jednoduše způsobí, že relativní hodnota všech peněz v oběhu o něco klesne, čímž způsobí inflaci. Inflace je skrytá forma daně. Praktické důsledky jsou potom podobné, jako kdyby nám byla část peněz vzata daněmi, takže..
Nový vládní dluh = skrytá daň ve výši až 10x objem tohoto dluhu
Aniž si toho byli vědomi, američtí občané v průběhu let zaplatili, navíc ke všem daním a federální dani z příjmu, skrytou daň ve výši desetinásobku státního dluhu! Ani toto však ještě není konec příběhu. Jelikož naše peníze jsou umělým konstruktem, bez čehokoliv o co by se opíraly, kromě dluhu, jejich množství v oběhu může stoupat nebo klesat. Když si lidé berou více dluhů, dostává se do oběhu více peněz, což způsobuje vyšší ceny a inflaci. To zpětně způsobí nárust úrokových sazeb, čímž dojde ke “zdražení” úvěrů a lidé si jich berou méně. Navíc pokud lidé splácejí své úvěry a další si neberou, množství peněz se zmenšuje a ceny stagnují. Toto je přesně to co se stává v obdobích politické nebo jiné nejistoty. Střídání těchto period expanze a kontrakce objemu penežní zásoby je potom skrytou příčinou jevu…
Hospodářské konjunkce a recese (BOOMS, BUSTS, AND DEPRESSIONS)
čtenáře už asi nepřekvapí, že z tohoto jevu nemá užitek občan, ale banky, potažmo kongres a politici, kteří tímto posilují svou moc, a penežní plánovači z bankovního kartelu jménem FED, kteří takto ovládli americké občany do moderní formy feudalismu, aniž ti o tom jen tuší.
Rezervní poměr
předchozí čísla jsou založeny na výši povviných rezerv 10%. Je však třeba si uvědomit, že toto je čistě umělý poměr, který může být kdykoliv změněn, například na 1 ku 20, 1 ku 50, nebo ho úplně zrušit, podle toho jak penežní plánovači určí. Tímto způsobem může být penežní zásoba nafukována v podstatě nekonečným způsobem, změna tohoto poměru je třetí cesta, jak FED může ovlivnit velikost peněžní zásoby v oběhu. Národní dluh nemusí vždy způsobit inflaci Jelikož FED má schopnost “zpěnežit” v podstatě jakokouliv výši vládního dluhu, a protože zvyšování peněžní zásoby v oběhu je primární důvod inflace, zdá se logické vyvodit, že jedno bez druhého nemůže být. Ve skutečnosti tomu úplnětak být nemusí. Banky mají monopol na výrobu peněz. Dále, peníze jsou vytvářeny jen tehdy, kdy jsou “zpěněženy” (proměněny v peníze) nové dluhy FEDem nebo komerčními bankami. Pokud ale ale obligace vládního dluhu nakoupí privátní sektor, použije k tomu peníze, které již v oběhu jsou, a tím žádné nové peníze nevzniknou.
Nákup vládních dluhopisů veřejností nezpůsobuje inflaci, nákup centrální bankou ano. Toto je hlavní příčina toho jak se USA podařilo v 80. letech držet infaci na velmi nízké úrovni, i když jejich výdaje byly vyšší než kdy předtím. Nastavením úrokových měr na zajímavou úroveň bylo dosaženy téměř úplného odbytu vládních dluhopisů mezi veřejnost, i z jiných států. Navzdory masivnímu novému dluhu bylo vytvořeno jen velmi málo nových peněz, protože na jejich nákup bylo použito již existujících peněz. Toto je ale bohužel pouze dočasné řešení – dnes, tyto obligace se postupně blíží svému datu splacení a jsou nahrazovány zase novými, tj. novým dluhem, které navíc musí pokrýt i nahromaděné úroky. Tento proces zákonitě musí jednou dojít do stavu, kdy FED nebude mít jinou možnost než skoupit zpět veškerý dluh z 80. let, tj. nahradit všechny tehdy investované privátní peníze nově natištěnými nekrytými penězi, plus další velké množství na pokrytí úroků. Potom, pravděpodobně, poznáme skutečný význam slova inflace i v USA…
Na druhé straně, FED má možnost vyrábět nové peníze, i když vláda se vláda nezadlužuje. Například, výrazné zvětšení objemu penežní zásoby v době před krachem r. 1929 se dálo během doby, kdy byl národní dluh postupně umořován. Každý rok během období 1920-1930 byl přebytkový, tj. vláda utratila méně než vybrala. Masivní nárust penežní zásoby byl umožněn konverzí privátních bankovních úvěrů na “rezervy” s dobrozdáním FEDu a dále jeho nákupem tzv. záruk (”acceptances”) od komerčních bank, což jsou kontrakty jejichž předmětem je nákup zboží. Tyto možnosti jsou nyní ještě větší. Nový penežní zákon z roku 1980 (Monetary Control Act) umožnil FEDu přeměnit v peníze v podstatě jakýkoliv dluhový certifikát, dokonce včetně dluhopisů zahraničních vlád. Jeden ze zjevných cílů tohoto zákona je umožnit dostat pod kontrolu ty vlády, které se zadluží u amerických bank a nebudou schopny splácet půjčky.
Pokud FED vyrobí nový nekryté americké dolary a vymění je za bezcenné dluhopisy zahraniční vlády, celý proces je mírně komplikovanější a delší, než předchozí popsaný, ale výsledek je stejný. Nové dolary jsou vyplaceny cizí vládě, a poté do amerických bank kde se stanou rezervami. Konečně, nakonec se dostanou do U.S. penežního oběhu formou půjček,a vynásobené 9x. Cena za tuto transkaci je opět zaplacena americkým občanem, ve formě ztráty kupní síly dolaru. Je tedy vidět, že expanze peněz, následována inflací, již nepotřebuje více zvyšování U.S vládního dluhu. Do té doby dokud budou existovat potenciální kupci nekrytých dolarů, může tento proces pokračovat.
Nicméně, nesmíme zapomínat, že jeden z hlavních důvodů proč by FED vytvořen, je aby mohl kongres utrácet a půjčovat si bez toho, aniž by občané tušili že jsou zdaňováni. U.S. občané ukázali trestuhodnou lhostejnost k této plíživé hrozbě, která se dá vysvětli snad jen tím, že jednoduše nerozuměli a nerozumí, jak funguje metoda “Mandrake”. Tím pádem, v nynější době existuje jen velmi nepatrná pravděpodobnost, že by s tím někdo něco udělal. V praxi, ačkoliv tedy může vytvářet peníze i bez nově vznikajícího U.S. vládního dluhu, je třeba počítat s tím, že zadlužování iniciované kongresem bude pokračovat. Důsledky tohoto všeho jsou velice závažné. Jelikož celá naše penežní zásoba je svázána z s dluhem, splacení dluhu by v podstatě znamenalo zmizení veškerých našich peněz. To by samozřejmě těžce poznamenalo ekonomiku. Skutečnost je taková, že dokud bude FED existovat, amerika nemá jinou možnost než zůstat ve stále rostoucím dluhu.
Expanze vede ke kontrakci
Zatímco je bez debat, že mandrake metoda vede k expanzi peněžní zásoby, tento proces funguje i obráceně. Peníze opět zmízí z existence splacením prvotního dluhu. Když se penězi umoří dluh, tyto jsou vráceny do Systému a jednoduše zmizí z existence zničením dluhopisu nebo vymazáním účtu v počítači, odkud původně pošly. Tedy, velmi podobný mechanismus jakým byli peníze zprvu vytvořeny bankovním kartelem, můžou a jsou za “odtvořeny”. Nad tímto procesem však FED nemá kontrolu. Když masa veřejnosti jednoduše začne být odolnější k úvěrovým nabídkám, a větší měrou splácí než si půjčuje, potom penežní zásoba mizí.
Na rozhodnutí zda si vzít úvěr nebo ne, může vliv mnoho psych. faktorů, i tehdy pokud jsou úrokové míry uměle nízké: zda nehrozí ekonomické recese, zda nehrozí válka, politická nestabilita, a mnoho dalších. Občané tedy mohou říct jednoduše “Ne, děkuji” na jakékoliv nabídky úvěrů a tím jednoduše zmařit cíl FEDu napumpovat více peněz do ekonomiky. Pokud se to stane, starší úvěry jsou spláceny aniž by byly plně nahrazeny novými, a celkový objem dluhu se zmenšuje, což znamená že i objem peněz se změnšuje, protože v moderní americe peníze = dluh. A je to toto proměnlivé množství peněz, jev , který by nikdy nemohl nastat pokud by peníze byly kryty a představovaly skutečnou hodnotu, které je prapříčinou téměř každého cyklu ekonomické konjunkce a recese v historii.
Závěrem, můžeme říct že moderní peníze jsou jednou grandiózní iluzí upečenou bankéři společně s mocichtivými politiky, a je velice trpké, zjištění, že každý jeden národ, který v minulosti přistoupil na podobné schéma peněz, byl v důsledku tímto ekonomicky zničen. Dále, v současné struktuře penežního systému v podstatě neexistuje cesta, jakým se z tohoto “otroctví” vymanit. Oprava. Jedna možnost vlastně existuje – kongres má stále pravomoc “zrušit” FED, a prohlásit tento dluh za nezákonný a neplatný. (U.S veřejný dluh je v současné době něco kolem 9 000 miliard dolarů. USA mají velký problém splácet jen úroky, splatit jistinu je už tedy nemožné..)
Zdroj: The Creature from Jekyll Island – The Reality Zone. Překlad Jan Pěkník

1929 Velký krach

Čtvrtek, Březen 14th, 2013

220px-crowd_outside_nyse

Krach na newyorské burze (též zvaný Černý čtvrtek, anglickyBlack Thursday24. října 1929 byl největší burzovní krach vdějinách. Došlo k němu po předchozím mnohaletém soustavném růstu v němž byl 3. září 1929 vytvořen nový rekord tzv. Dow Jonesova indexu. Jenom mezi lety 1927 a 1929 došlo ke zdesetinásobení celkového jmění investičních společností. První známky recese se začaly projevovat již na jaře roku 1929, přestože kurz stále mírně stoupal. Pouhé dva dny po historickém maximu,5. září 1929 varoval před hrozícím pádem akcií významný finanční analytik Roger Ward Babson s tím, že akcie jsou nadhodnoceny. Jeho varování však většinou nebylo bráno v potaz a po krátkém propadu opět následoval růst, který ovšem nepřekročil rekord ze 3. září.Na přelomu září a října opět došlo ke krátkodobému propadu. Investoři byli neklidní. Ještě 15. říjnaujišťovali představitelé bank investory o „výborném zdraví amerických burz“. 20. října noviny informovaly o tom, že ceny mnoha akcií klesly na kritickou úroveň a velcí obchodníci s akciemi stojí před jejich nuceným prodejem. Další varovné signály přišly o den později, v pondělí 21. října. Tyto zprávy způsobily zvýšený prodej akcií investorů, kteří se obávali finanční ztráty. Ve čtvrtek 24. října došlo po počátečním zklidnění k další mohutné vlně prodejů. Šlo o prodeje investorů, kteří si na nákup akcií předtím otevřeli úvěr. V průběhu pouhých 30 minut bylo prodáno zhruba 1,6 miliónů akcií. Došlo k vyčerpání nákupních příkazů a investoři podlehli panice. Následovala nová vlna prodejů akcií, v té chvíli již za jakoukoli cenu. Několikrát dokonce došlo k uzavření burzy a přerušení obchodování. Celková finanční ztráta dosáhla 24. října 11,25 miliard dolarů. Krach na newyorské burze předznamenal Velkou hospodářskou krizi. Následující pokles akcií byl ukončen až roku 1932 kdy kurz dosáhl minima a nastal vzestup. Následky krachu zasáhly postupně celý demokratický svět. Již následující den, tzv. Černý pátek, následky krachu dospěly také do Evropy, na jejíchž burzách došlo ke shodnému efektu. V Evropě ovšem došlo k podobnému dění v menší míře již o dva roky dříve, v pátek 13. května 1927, kdy došlo k nenadálému a citelnému propadu kurzů na Berlínské burze. V Americe došlo k podobné události předtím již roku 1869, konkrétně 24. září. V amerických dějinách je také tato událost označována slovy Black Friday.

 

Wikipedie

Zdroj + video: http://www.knihy-a.cz/16494/1929-velky-krach

 

 

Není práce jako práce

Čtvrtek, Březen 14th, 2013

changed

Minulý týden jsme psali o tom, jak nezaměstnanost v České republice vlivem pokračující recese neustále narůstá a ne jinak tomu bude i v blízké budoucnosti (více ZDE). Dnes se pojďme společně podívat na dva tábory této zapeklité rovnice – na ty, kteří mají zájem pracovat a na zaměstnavatele, kteří hledají zaměstnance.

“Dostudoval jsem a chci práci! Nemáš nárok!”

“Hledáme zaměstnance! Bez úspěchu!”

Také se vám to zdá na hlavu postavené? Jedni dávají najevo, že mají zájem pracovat, současně zaměstnavatelé oznamují, že hledají pracovníky, ale společného průniku nedosahují. Kde je tedy problém?

Počet lidí hledajících práci zapsaných v registrech úřadů práce se v únoru zvýšil o dalších téměř 8 tisíc na 594 tisíc osob. Nezaměstnanost tak dosáhla svého nového maxima. Podíl nezaměstnaných na obyvatelstvu ve věku 15-64 let stoupl na 8,1 %. Podle dříve používaného ukazatele by registrovaná míra nezaměstnanosti dosáhla 10,2 %.

Situace je o to vážnější, že míra nezaměstnanosti mezi mladými přesahuje 20 procent a očekává se její nárůst. Velké problémy mohou nastat v druhé polovině roku, kdy na trh práce přijdou absolventi středních a vysokých škol.

Stále zhoršující situaci ale nepociťují jen zaměstnanci nebo lidé bez práce. Do úzkých se čím dál častěji dostávají i zaměstnavatelé. Ti uvádějí, že sehnat skutečně výkonného a loajálního zaměstnance je stále větší problém.

V České republice těžko obsazuje svá pracovní místa 14 % zaměstnavatelů. Jejich požadavky nesplňují nezaměstnaní v celé řadě odvětví. V současné situaci jsou společnosti tlačeny najít cestu, jak zvýšit produktivitu při snížení nákladů na pracovní sílu. Zaměstnavatelé snížili stavy zaměstnanců, a přitom musejí udržet určitou míru produktivity. V důsledku toho rostou požadavky i na pracovní pozice s nízkou kvalifikací.

Na druhé straně tu máme ale vystudované vysokoškoláky, kteří jsou ve věku kolem pětadvaceti let, nemají práci a ztrácí naději. Chodí po pohovorech jako hledači po houbách, ale bez úspěchu. A to kolikrát suverénní personalisté přitom nejsou o nic starší než oni sami. Doby, kdy vysokoškolák měl po promoci svou práci jistou, jsou nenávratně pryč. S nimi i kvalifikační předpoklad, že uspěje aspoň na přechodnou dobu. Třeba i jako prodavač. To je právě pro zaměstnavatele paradoxně kontraproduktivní, protože vědí, že při první příležitosti by jim takový pracovník utekl “za lepším”. Ale dočkají se vůbec toho lepšího? Čím dál víc platí, že uspějí jen osoby s praxí. Jelikož jednotlivé obory začínají být přebytkovým zbožím a naopak tam, kde je zapotřebí nových lidí není z čeho vybírat.

Mladí vyhledávají především humanitně zaměřené obory a zájem o technické obory rok od roku klesá a trh kvůli generační obměně přichází o zkušené odborníky. Ti odchází do důchodu bez toho, že by stihli zaučit nově příchozí pracovníky. Navíc s poklesem počtu lidí v produktivním věku a rychlým technologickým pokrokem bude disponibilních vhodných kandidátů na volné technické pozice stále méně. Velký problém pociťují manažeři společností také při obsazování pozic obchodních zástupců.

Technická zaměření řada studentů vnímá jako příliš obtížná a mnohdy ani nesplňují jejich představu o vysněné práci. Volbu oboru také nejčastěji ovlivňuje vlastní zájem a chuť věnovat se té které činnosti. Zkrátka žijí v utkvělé představě “čisté” práce ve velké firmě. A co je zarážející, tak ani nechtějí podnikat, mnohem více se přiklánějí k možnosti zaměstnaneckého poměru. Podnikání jim přijde riskantní a nevidí v něm možnosti rychlého růstu. Studenti jsou už od třetího ročníku vysoké školy oslovováni velkými korporacemi, které jim nabízí stáže a stipendia. Po absolvování školy pak hraje svou roli také určitá pohodlnost a současný trend, kdy se mladí chtějí prezentovat vizitkou se jménem známé firmy a mít rychlou možnost kariérního postupu. Hledají cestu nejmenší námahy a pomyslné jistoty a při tom ani netuší, do jakého rizika se tím pouštějí.

Jistotu vám nikdo nedá, pokud si ale stále budete myslet, že dá, pak žijete v iluzi domněnky, usnete na vavřínech a nikdy nebude úspěšnými. Ne nadarmo se říká, kdo neriskuje, nic nemá. Proto ti nejúspěšnější nehledají jistotu u druhých, ale sami v sobě – nebojí se riskovat, jdou vlastní cestou, hledají svůj směr a hlavně přemýšlejí jinak než zbylý dav, který žije v iluzi jistoty dnešní doby. Buďte si jisti, že pokud se necháte unášet proudem, tak nikdy nebudete stoprocentně šťastni. Čím tedy začít? Tím, že se zbavíte strachu a začnete na sobě pracovat.

 Mowapay

Nezaměstnanost v ČR roste

Pondělí, Březen 11th, 2013
nezam čr

Počet lidí hledajících práci zapsaných v registrech úřadů práce se v únoru zvýšil o dalších téměř 8 tisíc na 594 tisíc osob. Nezaměstnanost tak dosáhla svého nového maxima. Podíl nezaměstnaných na obyvatelstvu ve věku 15-64 let stoupl na 8,1 %. Podle dříve používaného ukazatele by registrovaná míra nezaměstnanosti dosáhla 10,2 %.

Skutečným problémem je pokračující recese a nízký počet nových pracovních míst a obtíže s hledáním práce pro nezaměstnané. Rovněž znepokojivým faktem je růst počtu nezaměstnaných mladých lidí do 25 let. Tento nešvar trápí celou jižní Evropu a začíná se rozmáhat také u nás. Sen mladých lidí o pokojném životě po dokončení školy končí noční můrou, protože nejenže nenajdou uplatnění v tom, co vystudovali, ale mnohdy nenajdou žádnou práci.

Počet mladých lidí bez zaměstnání do 25 let věku v Česku stoupá. Sice velice pomalu, ale kontinuálně tvoří stále větší část z celkového počtu nezaměstnaných. Jak vyplývá z údajů ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) na konci roku 2012 se vyšplhal počet uchazečů o zaměstnání do 25 let evidovaných na úřadech práce na 98 729, což odpovídá 18,1 procenta z celkového počtu nezaměstnaných.

Vzhledem k vývoji české ekonomiky a pokračující recesi bohužel nelze očekávat obrat k lepšímu v nejbližší době. Pokud dojde na pracovním trhu k určitému zlepšení, tak ne dříve než v příštím roce. Vysoká nezaměstnanost však bude dlouhodobě přetrvávajícím problémem i v nadcházejících letech.

Zdroj: MPSV, ČSÚ

Izolace pracující a střední třídy – důsledek nekontrolovatelného dluhu

Pondělí, Březen 11th, 2013

Zpráva o bilionové platinové minci obletěla svět. Možná si klepete na hlavu, co je to za nápad, ale ve skutečnosti Federální rezervní systém je opravdu ochotný stát se špatnou bankou a vzít na sebe všechny pochybná aktiva z poslední finanční bubliny členských bank.

Útok na střední třídu pokračuje. Je zde masivní skupina lidí, kteří jsou klasifikování jako chudí ve světě nejbohatšího národa. Je zde více než 47 milionů Američanů, kteří žijí na potravinové lístky. Ti, kteří stále popírají inflaci, se dostatečně nedívají kolem sebe.

Kupní síla pracujících a střední třídy je pomalu ničena. Evropa stále čelí velkému problému přicházejícímu z Řecka, zatímco nové data o nezaměstnanosti poukazují na znepokojující úroveň. To vše znamená jediné – Fed a ECB budou i nadále na své cestě kvantitativního uvolňování a digitální tvorby peněz.

Izolace pracující a střední třídy

Jedním z hlavních příběhů, které se neuvádějí v průběhu této krize je to, že mnoho společností využívá hospodářské krize k propuštění zaměstnanců nebo snižování mezd. Přesto při pohledu na graf rostoucího HDP vidíme, že současná zaměstnanost je o 4 miliony lidí míň než v předchozím vrcholu:

Jinými slovy, vyrábí se stejně s mnohem menším počtem lidí. Kde jsou tito lidé teď? Mnozí z nich jsou nyní na potravinových lístcích. Více než 47 milionů Američanů dostává potravinovou pomoc.

Jen pár hodin poté, co byla fiskální krize krátkodobě opět odsunuta, začalo se hovořit o dluhovém stropu. Tato debata dokonce inspirovala k myšlence razit biliónovou platinovou minci ke splacení části amerického státního dluhu.

Bylo by to komické, kdyby to nebylo tak absurdní. Rovnice HDP je poměrně jednoduchá:

HDP = soukromá spotřeba + hrubé investice + vládní výdaje + (vývoz – dovoz)

Podívejte se na aktuální vládní výdaje a příjmy:

Vládní výdaje jsou stále na rekordních úrovních a příjmy v nedohlednu. Obrovský biliónový deficit, kam oko dohlédne. Možná řešení několika biliónových platinových mincí není tak špatný nápad. Spojené státy by nebyly první zemí, která by šla cestou hyperinflace. Zimbabwe se vydala na cestu biliónových bankovek:

Že nic špatného z tohoto práva nevzejde? Problém s tímto řešením je, že trpí střední třída. Projekce se začíná objevovat v mnoha analýzách:

Velmi bohaté netrápí tento ubohý globální nízký mzdový systém. Ale pro mnohé pracující ze střední třídy se tak stane zásadní, zda budou pracovat za 1000 dolarů nebo 2000 dolarů za rok.

Míra nezaměstnanosti v Řecku dosáhla nedávno nového vrcholu 26,8 %:

A nezaměstnanost mladých lidí (15 až 24 let) je nyní až na 56,6 %.

 

Postupná izolace pracující a střední třídy pokračuje. Lidé by se měli probudit a věnovat pozornost tomu, co se skutečně děje. Masivní nárůst dluhů nás dožene a vybere si svou cenu. Možná biliónové mince jsou naší prodejní cenou?

Zdroj: My Budget 360

http://www.mowapay.cz/izolace-pracujici-stredni-tridy-dusledek-nekontrolovatelneho-dluhu