Kaleidoskop informací

Další nový web projektu Poradci-sobě.cz

  • Kategorie



  • Autor blogu

    Jiří Buráň

    „Zámožný je každý, kdo dokáže hospodařit s tím, co má. (Goethe)”

    Společnost: Mowapay

    Pracovní pozice: Ředitel obchodní sítě

    Specializace: Investice

    Naším posláním je ochránit a případně rozmnožit majetek svobodných lidí tak, aby si zachovali možnost svobodného rozhodování o své budoucnosti.

    Není práce jako práce

    changed

    Minulý týden jsme psali o tom, jak nezaměstnanost v České republice vlivem pokračující recese neustále narůstá a ne jinak tomu bude i v blízké budoucnosti (více ZDE). Dnes se pojďme společně podívat na dva tábory této zapeklité rovnice – na ty, kteří mají zájem pracovat a na zaměstnavatele, kteří hledají zaměstnance.

    “Dostudoval jsem a chci práci! Nemáš nárok!”

    “Hledáme zaměstnance! Bez úspěchu!”

    Také se vám to zdá na hlavu postavené? Jedni dávají najevo, že mají zájem pracovat, současně zaměstnavatelé oznamují, že hledají pracovníky, ale společného průniku nedosahují. Kde je tedy problém?

    Počet lidí hledajících práci zapsaných v registrech úřadů práce se v únoru zvýšil o dalších téměř 8 tisíc na 594 tisíc osob. Nezaměstnanost tak dosáhla svého nového maxima. Podíl nezaměstnaných na obyvatelstvu ve věku 15-64 let stoupl na 8,1 %. Podle dříve používaného ukazatele by registrovaná míra nezaměstnanosti dosáhla 10,2 %.

    Situace je o to vážnější, že míra nezaměstnanosti mezi mladými přesahuje 20 procent a očekává se její nárůst. Velké problémy mohou nastat v druhé polovině roku, kdy na trh práce přijdou absolventi středních a vysokých škol.

    Stále zhoršující situaci ale nepociťují jen zaměstnanci nebo lidé bez práce. Do úzkých se čím dál častěji dostávají i zaměstnavatelé. Ti uvádějí, že sehnat skutečně výkonného a loajálního zaměstnance je stále větší problém.

    V České republice těžko obsazuje svá pracovní místa 14 % zaměstnavatelů. Jejich požadavky nesplňují nezaměstnaní v celé řadě odvětví. V současné situaci jsou společnosti tlačeny najít cestu, jak zvýšit produktivitu při snížení nákladů na pracovní sílu. Zaměstnavatelé snížili stavy zaměstnanců, a přitom musejí udržet určitou míru produktivity. V důsledku toho rostou požadavky i na pracovní pozice s nízkou kvalifikací.

    Na druhé straně tu máme ale vystudované vysokoškoláky, kteří jsou ve věku kolem pětadvaceti let, nemají práci a ztrácí naději. Chodí po pohovorech jako hledači po houbách, ale bez úspěchu. A to kolikrát suverénní personalisté přitom nejsou o nic starší než oni sami. Doby, kdy vysokoškolák měl po promoci svou práci jistou, jsou nenávratně pryč. S nimi i kvalifikační předpoklad, že uspěje aspoň na přechodnou dobu. Třeba i jako prodavač. To je právě pro zaměstnavatele paradoxně kontraproduktivní, protože vědí, že při první příležitosti by jim takový pracovník utekl “za lepším”. Ale dočkají se vůbec toho lepšího? Čím dál víc platí, že uspějí jen osoby s praxí. Jelikož jednotlivé obory začínají být přebytkovým zbožím a naopak tam, kde je zapotřebí nových lidí není z čeho vybírat.

    Mladí vyhledávají především humanitně zaměřené obory a zájem o technické obory rok od roku klesá a trh kvůli generační obměně přichází o zkušené odborníky. Ti odchází do důchodu bez toho, že by stihli zaučit nově příchozí pracovníky. Navíc s poklesem počtu lidí v produktivním věku a rychlým technologickým pokrokem bude disponibilních vhodných kandidátů na volné technické pozice stále méně. Velký problém pociťují manažeři společností také při obsazování pozic obchodních zástupců.

    Technická zaměření řada studentů vnímá jako příliš obtížná a mnohdy ani nesplňují jejich představu o vysněné práci. Volbu oboru také nejčastěji ovlivňuje vlastní zájem a chuť věnovat se té které činnosti. Zkrátka žijí v utkvělé představě “čisté” práce ve velké firmě. A co je zarážející, tak ani nechtějí podnikat, mnohem více se přiklánějí k možnosti zaměstnaneckého poměru. Podnikání jim přijde riskantní a nevidí v něm možnosti rychlého růstu. Studenti jsou už od třetího ročníku vysoké školy oslovováni velkými korporacemi, které jim nabízí stáže a stipendia. Po absolvování školy pak hraje svou roli také určitá pohodlnost a současný trend, kdy se mladí chtějí prezentovat vizitkou se jménem známé firmy a mít rychlou možnost kariérního postupu. Hledají cestu nejmenší námahy a pomyslné jistoty a při tom ani netuší, do jakého rizika se tím pouštějí.

    Jistotu vám nikdo nedá, pokud si ale stále budete myslet, že dá, pak žijete v iluzi domněnky, usnete na vavřínech a nikdy nebude úspěšnými. Ne nadarmo se říká, kdo neriskuje, nic nemá. Proto ti nejúspěšnější nehledají jistotu u druhých, ale sami v sobě – nebojí se riskovat, jdou vlastní cestou, hledají svůj směr a hlavně přemýšlejí jinak než zbylý dav, který žije v iluzi jistoty dnešní doby. Buďte si jisti, že pokud se necháte unášet proudem, tak nikdy nebudete stoprocentně šťastni. Čím tedy začít? Tím, že se zbavíte strachu a začnete na sobě pracovat.

     Mowapay

    Komentovat příspěvek

    You must be logged in to post a comment.