Kaleidoskop informací

Další nový web projektu Poradci-sobě.cz

  • Kategorie



  • Autor blogu

    Jiří Buráň

    „Zámožný je každý, kdo dokáže hospodařit s tím, co má. (Goethe)”

    Společnost: Mowapay

    Pracovní pozice: Ředitel obchodní sítě

    Specializace: Investice

    Naším posláním je ochránit a případně rozmnožit majetek svobodných lidí tak, aby si zachovali možnost svobodného rozhodování o své budoucnosti.

    O “pojištění” vkladů…

    ÚHEL POHLEDU….

    penize-300x169

    I když se stále častěji hovoří o tom, že bankovní krize posledních let byla „překonána“, Evropou její strašidlo obchází i nadále. Evropské úřady stále nalévají do postižených zemí stovky miliard eur ave fondech k záchraně finančníhosystému začíná být vidět dno. Ač se ze zdánlivě bezpečného českého závětří problémy mohou jevit velmi vzdálené, týkají se i nás. Vyspělý svět, včetně České republiky, totiž stále sedí na sudu střelného prachu. Stačí jediná jiskra a dojde k ohňostroji, který lidstvo zatím nezažilo. Tím potenciálně výbušným sudem jsou banky.

    Moderní bankovnictví je založené na důvěře.

    Peníze samy o sobě žádnou hodnotu nemají. Jsou to jen barevné papírky, případně elektronické záznamy na virtuálních účtech. Jejich hodnota je založena na tom, že je ostatní přijímají jako peníze s určitou nominální hodnotou.Zbavte systém této důvěry a peníze se stanou tím, čím reálně jsou – bezcennou vzpomínkou na lepší časy.

    csr1

    Žádná banka není schopna plně dostát svým závazkům, pokud z ní všichni klienti v panice naráz vyberou své peníze (dojde-li k „runu na banku“). Kvůli nesouladu likvidity mezi oběma stranami bankovních bilancí musí banka (bez externí pomoci) padnout. Vlády celého světa tak v případě krize usilují jen o jediné –udržet důvěru ve finanční systém. Cena za to je obrovská, jak můžeme v posledních letech pravidelně číst v novinách. Jenže náklady v případě krachu by byly ještě větší. Tak velké, že si je dnes lze jen obtížně představit.

     

    Vady krásného systému pojištění Jenže ani vlády nejsou všemocné. Kdo vidí pod sukně bankovního systému, ví, že jejich úsilí o „záchranu“ je častěji spíše divadlem pro média, než že by v sobě skrývalo nějaký ekonomický fundament. Navíc během poslední krize většina států vystřílela veškerou munici, která zbývala. Přijde-li krize nová, může se to obrátit proti nim.

    Jeden příklad za všechny – povinné pojištění vkladů. V průběhu poslední krize schválili čeští zákonodárci (pod harmonizačním tlakem EU), že povinné pojištění vkladů jednotlivců i firem u českých bank se zvýší na 100 procent vložené sumy, maximálně však do výše 50 tisíc eur, od 31. 12. 2010 až do výše 100 tisíc eur. Možná to pomohlo zabránit panice, protože tento limit kryje drtivou část vkladů. V případě budoucí krize ovšem už žádný další manévrovací prostor nezbývá – těžko lze záruky zvyšovat například na úroveň 120 procent. Ani zvýšení maximální sumy pojištěného vkladu nebude mít žádný efekt (kdo z nás má v bance více než dva a půl milionu korun?).

    kalousek

    Celý krásný systém pojištění vkladů má krom toho několik dalších vad. Zaprvé, účet českého Fondu pojištění vkladů podle jeho webových stránek vede Česká spořitelna. Z čeho se budou platit náhrady klientům, pokud padne i Spořitelna? I kdyby Fond držel část svých peněz například v dluhopisech namísto peněz na účtu, problém to neřeší – dostal by se totiž do stejných problémů s likviditou jako banky samotné. Zadruhé, podle svého vyjádření má Fond na účtu přibližně 18 miliard korun. Bilanční suma, za kterou Fond ručí, je ovšem o dva řády vyšší – přibližně dva biliony korun. Člověk nemusí být matematik, aby viděl, že prostředky Fondu v případě rozsáhlejších problémů stačit nebudou – zkoušeli jste někdy hasit stodolu hrníčkem vody? Fond sice není fondem státním, ale jeho management jmenuje ministr financí. Pokud tedy peníze z pojištění vkladů dojdou, bude stát pod silným tlakem, aby vklady poškozeným klientům vyplatil sám. Dva biliony korun by náš stát při jeho současných příjmech splácel dva roky (nesměl by ovšem platit nic jiného – penze, státní zaměstnance atd.; nemluvě o výpadku příjmů, který by v případě krize jistě nastal). Na zahraniční pomoc v takové situaci také nespoléhejme – v případě globální krize budou mít jednotlivé země plnou hlavu vlastních problémů. Rozhoupat se k řešení Řešením současné situace není ani striktnější finanční regulace typu Basel III, ani vytvoření globálního finančního regulátora, ani hromadění dalších peněz do pojišťovacích fondů, které se v krizi rozplynou během nanosekundy. Vnitřně nestabilní systém nelze zachránit tím, že kolem něho omotáme další vrstvu obvazů. Může to problém oddálit, o to horší však bude konečné vyúčtování. Měla-li být poslední krize k něčemu dobrá, pak k tomu, abychom se konečně rozhoupali k řešení – návratu k systému se stoprocentním krytím peněz (zlatem), který byl opuštěn v rámci všeobecného rozvratu během druhé světové války.

     

    obrazek2

    Ač se to může zdát jako výstřední zpátečnictví a (nejen) centrální bankéři jistě budou nad tímto závěrem kroutit hlavou, lidstvo zatím nic lepšího nevymyslelo. Pro nás, obyčejné vkladatele, do té doby jen jedna rada: minimalizujme své peněžní zůstatky a investujme do reálných hodnot, které při prvním závanu krize nezmizí jako pára nad hrncem. Nikdy nevíte, kdy to praskne.

     

    Během poslední krize většina států vystřílela veškerou munici, která zbývala. Přijde-li krize nová, může se to obrátit proti nim.

    PAVEL CHALUPNÍČEK, NF VŠE v Praze

    Zdroj: http://www.knihy-a.cz/21218/o-pojisteni-vkladu-aneb-az-padnou-banky

    Komentovat příspěvek

    You must be logged in to post a comment.